Staročeská jizba

Název modelu: Staročeská jizba
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 23+24 / roč. 20 (vyšlo 4.-18. 8. 1976); upravená a doplněná reedice pod názvem selská jizba – Vánoce v selské jizbě a podepsaná již pouze R. Vyškovským: č. 23-26/47 (12. 11.-20. 12. 2002)
Měřítko: neuvedeno, cca 1:20; rozměry podlahy modelu: 255×182 mm, výška stěn 110 mm (2. vyd.: výška 120 mm)
Rozsah: 4 str. A4 + 1,8 strany střihů (2. vyd.: 6 str. + střihy)
Počet dílů: 61 číslovaných / 87 fyzických + 6 střihů (1. vyd.)
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: duben-květen 2016, dokončeno 15. 5. 2016 (-StF-)

Intro

Zpráva z denního, možná i nočního tisku:
Nedávný rozsáhlý průzkum mezi českými domácnostmi odhalil skličující fakta: plná polovina obyvatelstva není spokojena s úrovní svého bydlení, 95% lidí by si dokázalo představit svou klícku lepší a co je nejhorší: obyvatelé panelákových bytů podléhají až pětkrát častěji migrénám a depresím, než lidé bydlící v chalupách a vilách. Taktéž evropská statistika hovoří neúprosnou řečí: čtyři z pěti masových vrahů a sedm z deseti sebevrahů vyrůstali ve městech…

Hlavně nevěřit všem kydům v novinách, že. I vypravil jsem se na návštěvu na Jižák, kde obývají světlý, na sever orientovaný byteček 1+1 ve třináctém patře mé drahé přítelkyně z Lego Sparkiss Morning Clubu. Tož, děvuchy, helou, japa se furt maté?

Jizba-LSMC1

Jizba-LSMC2

Jak si tak Fru-Fru pouští plyn (chce asi péci), někdo zazvoní… a jsou tu Bižou-Bižou s Dženny:

Jizba-LSMC2b

Musím zachránit, co se dá! Postavím děvčatům nové bydlení, jež by se mohlo zovati:

Staročeská jizba

Pokouším se vybavit si ty srpnové, prázdninové dny roku 1976, kdy právě skončily báječné XXI. letní olympijské hry v kanadském Montrealu, které jsem náruživě sledoval v televizi na našem programu i na Polákách, neboť jsem rád viděl všechny disciplíny nejlépe dvakrát. Měl jsem za sebou pátou třídu ZDŠ a tři týdny na pionýrském táboře v Protivanově. Ábíčko a její déčka jsem „baštil“, ale tato aktuální vystřihovánka mne, myslím, nechala chladným, nepustil jsem se do ní. Pokojíček, tsss… velké střihy stěn a podlahy, ba dokonce šití peřiny (!) – tak to teda ne. Jako každého malého ogara mne táhla spíše auta či letadla. Přitom jde o velmi hezkou, přímo národopisnou záležitost – člověk ale k takovému modelu musí nejprve mentálně dospět. Mně se to přihodilo až teď, po čtyřiceti letech 😎 . Už sice nemám háro jako tehdy na olympiádě Juantorena, i na kladině už jsem o chlup nemotornější než Comaneciová, ale chuť si tohle slepit rozhodně mám přímo olympijskou.

Staročeská jizba

Kresba dvojice BV zaujme na první pohled: pestré barvy, jasné a pevné kontury, pečlivost – a díly umístěné na ploše velmi úsporně, často velmi těsně u sebe, až se vzájemně dotýkají, což není pro vystřihování či vyřezávání to nejoptimálnější. Ale budiž. Pohled na vystřihovací listy prostě potěší a láká k sestavení.Staročeská jizba

První vydání doprovází naučný článek o staročeské jizbě a jejím vybavení patrně z pera Richarda Vyškovského a s černobílými snímky redaktora Martina Pilného. Text je na rubu vystřihovánky v čísle 23/20 a slepením modelu dojde k jeho likvidaci – dovoluji si ho proto v rámci podkladů zde zachovat a uveřejnit (obr. vpravo).

Měřítko modelu nebylo autory uvedeno. Z velikosti některých typičtějších dílů ale můžeme odvodit, že bylo použito zmenšení cca 1:20 (délka matrace na posteli: 90 mm, výška dveří: 86 mm).

Staročeská jizba – stavba modelu

Budu stavět z originálu prvního vydání z 20. ročníku. Papír je docela příjemný, typicky déčkově polopevný a chlupatý, tisk výborný (myslím dokonce, že je lepší než u reedice, kde se mi zdají původní díly poněkud temnější). V záhlaví tohoto reportu jsem ale přesto vynechal symbol No PCs, no printers, jelikož na jeden velký díl jsem počítač a tiskárnu přece jen potřeboval – více později.

Jizba-poznamkyBěhem stavby jsem si dělal poznámky, jak zvykem mým jest, abych pak byl schopen napsat tento report. Musím říci, že mne konečné množství přípodotků udivilo a padl určitě můj poznámkový rekord: čtyři hustě popsané strany! (viz náhled vpravo, i s mračnem barevných ťápot od štětců při zkoušení barvy na retuš – zajisté znáte 😎 ). Model skutečně provází řada chybiček – nutno ale dodat, že žádná není fatální a model v poklidu slepí snad každý. Z drobných přehmatů bych ovšem usoudil, že autoři patrně nelepili zkušební barevný model, ale pouze bílý technologický, jinak by je některé chybky musely udeřit do očí a jistě by je byli bývali napravili.

1. Konstrukce stěn jizby, dveře, okno

Začínám dle návodu konstrukcí stěn místnosti. Dle pokynů se má k výrobě stěn i podlahy použít kladívková čtvrtka. No, jelikož jde o poměrně velké plochy, předvídám tendenci se vlnit a ohýbat, i volím raději pevnější karton a raději hned dvě vrstvy, které by měly být odolné proti zvlnění: pro vnitřní plochu stěn čistě bílý karton a zvnějšku drsnější šedý:

Jizba01

Na stěny přijdou nalepit ozdobné rumělkové sokly (pruhy při podlaze) – na soklu 51 je chybné číslo dílu pro přilepení: místo 22 má být 32.
Další chybka se vyjevila až při závěrečné kompletaci: u červeného soklu 52 zůstal omylem či tiskovou chybou nevybarvený trojúhelníček. Žádný díl ho ovšem ve finále nepřekryje, proto jest záhodno ho včas domalovat červeně – já jej retušoval pracně až při lepení lavice na ono místo (v reedici je díl 52 v pořádku):

Jizba07

V návodu u výroby stěn je past – máme hned nalepit roubenou stěnu u pece 50 na zeď C – ovšem pod členité hrany stěny 50 přijdou chlopně pece (dílů 1, 4 a 5). V reedici si tohoto rozporu autor všiml a ohyb chlopní pece obrátil, tím pádem se dá stěna 50 přilepit na zeď hned.
Na střihu nejdelší stěny B je chybně nakreslená ohybová čerchovaná čára u chlopně pod dveřmi – ta chlopeň se sama neohýbá, vyhne se do vodorovné polohy spolu s dlouhou chlopní, která se bude lepit k podlaze.
Další chybka je na střihu stěny E: nepřijde zde nalepit díl lavice 28, ale 29 (v reedici opraveno).
Nuže, stěny vztyčeny a nalepeny k podlahovému dílu, nalepeny sokly, vlepeno okno (návod zmiňuje možnost otevření => provedeno, sklo zaskleno fólií) a dveře. Ty ze své podstaty mají tendenci zůstat pootevřené, jelikož zůstává pnutí v ohybu dílu (v „pantech“) – nechám je pootevřené:

Jizba02 Jizba03 Jizba04 Jizba05

Všimněme si rámu dveří – na horním „futru“ je nápis, ba přímo záhadný nápis:

Jizba06

Zeptali jsme se autora, arch. Vyškovského, zda náhodou nejde o tajnou šifru vedoucí k jeho ukrytým, neznámým a nepublikovaným vystřihovánkám 😎 , ale Indianové Jonesové z nás asi nebudou (zatím). Dle slov pana architekta jde téměř jistě o letopočet 1806 s podkovou (proč obrácenou?). Další znaky by mohla býti písmena J, I, vidíme křížek… možná jde o 1. leden? Datum 1. 1. 1806??? Ale vzpomínky už halí velký časový odstup. Je možné, že byl tento nápis převzat z nějaké inspirativní knihy o staré lidové architektuře.

2. Pec

Jizba08Velká pec jak z pohádky o lenošném Honzovi, důležitá dominanta celé místnosti, je nejrozsáhlejší a nejsložitější podskupinou celého modelu, zabírá cca 1,5 strany. Už samotná návodná kresba k peci je pozoruhodná a vybízí ke slepení – jde o tvarově neobvyklý a členitý předmět, i když nemůže dělat parádu samostatně – samozřejmě mu chybí zadní a boční stěna, jelikož přijde nalepit do rohu jizby. Pec je poměrně komplikovaná, z čehož vyplynula řada drobných chyb ve vystřihovánce.

Pusťme se do pece. Na dílu 1 je třikrát chybné číslo nalepovaného dílu: místo 5 má být 50 – to je ta roubená stěna, o které šla řeč výše.
Na dílu 6 (výklenek v peci pro popelník) je chybná čerchovaná čára pro ohyb z rubu chlopně lepené na díl 2 – správně má být ohyb z líce.
Na dvou místech jsou chybky v návaznosti červených cihel u spoje dílů (právě z toho usuzuji, že si autoři neslepili barevný zkušební model, nenavazující cihly by volaly po opravě): u spoje dílů 1+4 (foto vlevo, již po retuši) a 9+10 (foto vpravo):

Jizba09 Jizba11

Při lepení pece jsem dále narazil na konstrukční chybku: kolizi dílů 10 a 15 v horním rohu – lze vyřešit zastřihnutím překážejících chlopní:

Jizba10

Plášť popelníku 43 mohl být o pár desetinek mm delší po obvodu nádoby, neobléhá dostatečně vnitřní díl, jako by autoři nepočítali s větší tloušťkou papíru. V rukojeti popelníku 45 jsem provedl drobné plastické vylepšení – vyříznut „vzduch“:

Jizba12 Jizba13

Pec je hotová – velké plochy vypodlepeny kartonem a v rámci retuše jsem trochu více začernil otvor komína, původně byla ta díra taková divně vyčmáraná:

Jizba14 Jizba15 Jizba16 Jizba17

Jizba18

3. Stůl a židle

Stůl: V návodné kresbě stolu vidím dvě chybky: od čísla 20 jdou dvě odkazové čáry, z toho jedna ukazuje chybně na trnož 19. Totéž č. 21 – jedna čára ukazuje na zadní plochu šuplíku, kde je ale díl 17.
U stolu doporučuji horní desku 16 podlepit, aby se nezlomila na dvou místech po dolepení krátkých spodních ploch.
Zadní díl šuplíku 21 – je trochu problematické ho nacpat na své místo pod deskou stolu 16 => rozšmiknul jsem ho na tři části (jednotlivé stěny) a vlepil do stolu per partes.
Vnější a vnitřní strany tvarovaných nohou stolu 16+17 k sobě pasují len-tak-tak – zde by se počítačové okopírování komplikovaného obrysu vyplatilo… inu, užívám si kouzlo ruční kresby 😎 .
Pro snazší zasunutí zákolníků 20 do trnoží 19 jsem rozstřihnul konce trnoží až po otvor, kam přijdou zákolníky.

Židle: Jedna ze dvou židlí má složitě tvarované opěradlo, které se má obstřihnout až ve slepeném stavu (jedna strana má obrys, druhá ne) => pro snazší manipulaci je lepší díl židle rozstřihnout vedví.
Chybka: jedna z osmi noh 41 nemá vybarvenu jednu stranu, jako by šlo o chlopeň => nutno dobarvit (v reedici je tato chyba také).

Jizba19 Jizba20

4. Lavice

Následuje rohová lavice, u které sekundu či tři zvažuji, že bych vystřihnul vzduchy mezi šprušlemi toho dlouhého zalomeného opěradla. Plasticita předmětu by jistě prudce vzrostla, ovšem stejně tak pracnost a v nepřímé úměře klesla tuhost dílu => ne, nechávám to tak. Ostré černé stíny, které jsou jen namalované mezi šprušlemi, budou k bílým zdem docela dobře pasovat.
Oba boky lavice 30+31: jejich rub nemá ohraničen obrys, který se má oříznout až po slepení. Rub je vybarven s rezervou, s přesahem přes budoucí obrysy, ale v jednom místě nikoli – zůstane bílé místo a je nutno ho dobarvit.
Dlouhé rovné plochy opěradla a sedáku jsem podlepil kartonem. Střední koutovou nohu 32 jsem k lavici zatím nelepil, jelikož hrozí, že lavice nesedne dobře do rohu jizby – zkompletuji až při lepení lavice na své místo:

Jizba22 Jizba21

5. Truhla

V prvním vydání vystřihovánky, které lepím, zařádil šotek, ba přímo ŠOT, jelikož v psaném návodu je u odstavce nadepsaném Truhla popsána výroba postele; popis stavby malované truhly zcela chybí.
Díl 48: ohybová hrana u zelené vnější strany víka je omylem čerchovaná – správně má být čárkovaná pro ohyb z líce.
Vnitřní plochy truhly 48+49 jsou trochu velké => nutno přistřihnout, aby se vešly do pláště 46.
Podobně jako dveře ani víko truhly nejde jen tak zavřít – pnutí v kování tomu brání a víko se samovolně zvedá, musela by se pozměnit konstrukce. Nepouštěl jsem se do skutečných funkčních pantů, i když by byly velmi efektní, jen jsem víko trochu připojistil v dolní poloze lepidlem 😎 . Pootevřít truhla jde.

Jizba23 Jizba24 Jizba25 Jizba26

6. Postel, peřina a polštář

Postel – bočnice 37: u jedné ze dvou chlopní je chybná čerchovaná čára – má být čárkovaná pro ohyb z líce.
Matrace 35 i bočnice 36+37 jsem řádně podlepil a ještě posichroval příčnou vzpěrou z tlustého kulatého párátka, aby se nepromáčkly boky při uchopení postele – ale to asi nebylo nezbytné, jelikož postel přilepím na své místo v jizbě a nebude se s ní už pak manipulovat.

Jizba27 Jizba28 Jizba29

Lůžkoviny: Následuje změna modelářství papírového na kurz šití: posteli zjevně chybí peřina a polštář, viz psaný návod, kde je uvedeno, že bez těchto propriet by „postel vypadala v selské jizbě divně“.
Návodná kresba přináší střih s rozměry na peřinu, ale na zhlavek nikoli, jeho rozměry musíme tipnout. Psaný text popisuje výrobu peřiny, ale polštáře opět nikoli (v reedici kreslené střihy chybí, ale je přítomen popis výroby peřiny i polštáře, včetně příslušných rozměrů).
Návodný text na peřinu obsahuje logickou chybu: píše se zde, že při šití „pytle“ peřiny máme sešít tři strany (a pak pytel převrátit a vycpat vatou) – ale šít se budou jen strany dvě, tu třetí tvoří ohyb látky.
No, každopádně mám na takovou kaskadérskou práci lidi a pod příslibem výstavby nového sídla jsem požádal Fru-Fru a Bižou-Bižou o ušití duchny i zhlavku. Děvčata se úkolu chopila jako vždy s entuziasmem sobě vlastním…

Jizba-LSMC3

Jizba-LSMC4

Ehm, děkuji, cukrátka, prima. A jelikož jde o retro-stavbu, k vycpání peřiny a polštáře děvčata použila originál obvazovou vatu skládanou z roku 1988, balík za 3,10 Kčs – kupodivu mi ji ještě nesežrali moli či jiná zvěř:

Jizba30 Jizba31

Ta modrá látka je z mé košile, která už dosloužila a padla za vlast. Čest její památce a v reinkarnované podobě budou její molekuly dále sloužit v jizbě na posteli:

Jizba32 Jizba33

Jak vidno, ta peřina je možná trochu dlouhá na tu postel… hmm… vzal jsem rozměry přesně dle pokynů ze střihu i z psaného návodu: délka látky před šitím 11 cm. Arch. Vyškovský si toho zřejmě všiml také a v reedici je rozměr látky pro peřinu kratší: 8 cm. Neva – nechávám to tak, je to prostě fest těžká duchna 😎 .
V takto přeloženém stavu vejpůl, jak je vidět na obrázcích výše, nebude peřina sama držet, vata uvnitř nedovolí takový zlom. Peřinu jsem musel v přeloženém stavu pojistit lepidlem.

7. Police

Vnitřní spojku (příčku) 23 je třeba přistřihnout, aby nevykukovala z police.
Horní a spodní vodorovné viditelné chlopně mají chybně namalovanou strukturu let dřeva – léta jsou o 90° otočená, tím pádem nenavazují na plochy police. Kresba dřeva nenavazuje ani na bočních chlopničkách hlavního dílu police 22: pravá bočnice 24 i levá 25 má kresbu let o 90° otočenou (opět mne zde napadá, že autoři nelepili barevný model).

Ovšem u na pohled jednoduché police jsem se chytil do jedné pasti: u horní lišty 26 není výslovně psáno či na návodce nakresleno, zda ji otočit ornamentními obrysy nahoru či dolů. Zdálo se mi, že by lišta vypadala lépe s ozdobným tvarováním nahoru, i přilepil jsem ji takto do police. Pochopitelně špatně. Až při věšení obrazu jsem si všiml, že na liště jsou namalována srdíčka a že je mám vzhůru nohama, karamba! Tož co včilejk s tym. Musel jsem se proměnit v mikrochirurga a odřezat díl z hotového díla, kteroužto činnost modeláři vysloveně milují. Provedeno a otočená lišta vlepena zpět natupo do police. Hrom do police!

8. Talíře, ošatka

Talíře 27+28: je jich celkem 5 ks – jeden se už asi nepozorné selce rozbil, neboť v běžné sadě jich bývá šest 😎 . Talíře nemají díly s rubovou stranou, jako by autoři počítali s čistým rubem vystřihovánky – ty doby už tehdy ale pomalu minuly a rub je potištěn, pouze jediný talíř se svým rubem trefil do bílého místa; další čtyři talíře je nutno podlepit, stejně jako tři dna (z pěti) – nakonec jsem ale podlepil všechna dna, ať se talíře neliší.

Talíře mají poměrně ostrý úhel, pročež vypadají jako hluboké polévkové talíře či jako misky – budiž. Můžeme si zahrát na lidového umělce a pouvažovat, jaké dno přilepit ke kterému talíři – každý je jinak malovaný, i dna jsou rozličná.

Ošatka (proutěná mísa) 38+39+42 je namalována na návodné kresbě stolu – je zde chybička u odkazových čar: na stejný vnitřní díl 38 odkazuje čára s číslem 38 i čára s číslem 42, což je ale vnější díl.

Hotová sada nádobí z obou stran:

Jizba34

9. Obraz

Dostávám se k posledním dílům modelu. Obraz s nepříliš kontrastní malbou Madony s děťátkem 60 (+ spojky 61) jsem podlepil žlutým papírem, aby po zavěšení na zeď nebyl vidět rub vystřihovánky.
A nyní – kam a jak obraz zavěsit na zeď. Střih stěny D, na kterou se má obraz připevnit, obsahuje obrys místa, kam přijde přilepit či jinak zavěsit obraz. Je to ale matoucí kresba: to místo vypadá jako spodní lichoběžníková část rámu obrazu. Ale takto se obraz na místo přilepit rámem nedá – nahoře by hodně odstával od stěny. Navíc je nalepovací místo umístěno příliš vysoko – obraz by svou horní hranou přesahoval přes horní hranu stěny jizby (možná i proto je v reedici výška stěn o centimetr vyšší). Takže obraz dávám níž, nelepím jej rámem ani plochou na zeď, ale dělám skutečný závěs se skobičkou ve stěně a úchytem na zadní straně obrazu (z měkkého drátu z vánočních kolekcí) – prostě úplný Bauhaus-když-se-to má podařit 😎 :

Jizba38 Jizba39 Jizba40

Na obrázku výše uprostřed je vidět kousek police ještě s chybně přilepenou horní lištou – je vidět jedno srdíčko vzhůru nohama. Obrázek vpravo již má lištu otočenou.

10. Podlaha, kompletace a dokončení

Zbývá to vše sestavit a usadit na místo – ovšem chybí mi jedna podstatná věc, a sice podlaha. V návodu se s ní autoři nemazali: máme velký díl podlahy A prostě nabarvit na hnědo. No, tak to ani omylem. Zvlněných dílů (či výkresů na hodinách výtvarky na základní škole) jsem si užil dosytosti v dětství a vůbec se k těmto zkušenostem nehodlám vracet. Zvažuji rozličné varianty – přelepit hnědým papírem, namalovat prkennou podlahu svépomocí, nebo nakopírovat „dřevěné“ díly z této vystřihovánky, udělat z nich prkna a podlahu z nich sestavit…
I při vědomí, že už tato stavba nebude echt-retro ála 1976, sáhl jsem nakonec po reedici, kde je podlaha včetně kamenného obložení kolem pece krásně zpracovaná arch. Vyškovským jako jeden celostránkový díl, a udělal jsem si kopii. Bude to s ní prostě vypadat nejlépe – a finito.

Ta podlaha v reedici (v ABC č. 26/47) je trochu záhadou: je označena bůhvíproč jako díl 37, kteréžto číslo je už ale použito pro bočnici postele. Pokud jsem dobře četl návod u reedice, nikde se o tom dílu podlahy nepíše, modelář o něm do poslední chvíle neví – zdá se, že se autor rozhodl jej přikreslit až na úplný závěr (čemuž napovídá otištění až v posledním, čtvrtém pokračování vystřihovánky), možná na popud čtenářů-modelářů. Pokud stavitel začal jizbu lepit hned po vydání první části a nepočkal až na konec, mohl být objevením podlahy překvapen – možná i nemile, pokud již na své místo usadil třeba pec nebo přilepil k zemi postel – což klidně mohl. Radost by ale měla převážit nad zvýšenou pracností, neboť podlaha od samotného autora vypadá báječně a na své místo hezky sedne.

Takže – položena podlaha, ještě jsem betelně podlepil a obložil kartonem rám okna i dveří, jelikož do nich při manipulaci s modelem nesčetněkrát drbnete a hrozí jejich destrukce. A jako první vlepena do rohu pec:

Jizba36 Jizba35 Jizba37

Zbývá se rozhodnout, co přilepit napevno a co nechat volně ložené. Pec a lavice jsou samozřejmě přilepeny (popelník v peci je volně), dále lepím k podlaze postel i stůl. Židle zatím nechávám volně – uvidíme časem. Přilepil jsem na místa i všech pět talířů a ošatku, jelikož drobnosti zmizí při manipulaci jako první (přilepené taleřky se i hůře rozbíjejí, že). Peřina, polštář a malovaná truhla jsou (zatím) také jen položeny. Nu a obraz (zatím) volně visí na skobě – co kdybych jej musel někdy sejmout a nahradit třeba nějakým prezidentem! 🙂

Co říci závěrem – stavba se mi líbila 😎 . Dobojováno jest, staročeská jizba jest býti hotova, uteklo jen slabých 40 let od jejího vydání:

Staročeská jizba Staročeská jizba

Staročeská jizba

Dva obrázky slepené jizby najdeme i v ábíčku u reedice – dovoluji si pro malé porovnání zde obrázky ukázat. V jizbě vidíme kolébku a vánoční doplňky, naopak chybí jeden talíř a lůžkoviny; obraz Madony má rám s obráceným (vypouklým) ohybem – repro ABC č. 23 a 26/47, foto Petr Jedinák:

Jizba-23-47-foto_Petr_Jedinak Jizba-26-47-foto_Petr_Jedinak

A ještě jedno pojetí, tentokrát dramaticky rustikální – kolega Martin „Šandík“ Šanda tuto jizbu lepil rovněž. Martin je znalec, nenechá se jen tak oblafnout nějakou oficiální vystřihovánkou 😎 a na Facebooku Papírové archeologie přičinil na mé jemné naléhání několik snímků své pradávno lepené jizby, která už dnes vypadá, jako by stála na dohled od Černobylu. K tomu dodal:
„Kdysi jsem jizbu lepil a to s doplněnými, ručně kreslenými stěnami a okénky 😉 … lepil jsem ji před asi 25 lety a v době focení to bylo zprohýbané, zaprášené a zničené po několikaletém pobytu na půdě. To asi fakt nestojí za to, je to vážně troska z pravěku… ještě malá vysvětlivka: uspořádání předmětů a oken v místnosti odpovídá staletí zažitým pravidlům a pec jsem záměrně zbavil těch nesmyslných cihelných říms 😉 “

Jizba-Sanda1 Jizba-Sanda2 Jizba-Sanda3

Jizba-Sanda4 Jizba-Sanda5 Jizba-Sanda6

A to už je opravdu vše… teda, pardón, jizbu jsem ještě musel předat ke zkolaudování děvčatům. Začalo se na oslavu vařit, péct a smažit – deprese jsou, zdá se, definitivně pryč!

Jizba-LSMC5

Jizba-LSMC6

Fotogalerie modelu je na svém místě v sekci Dioráma.

Facebook-sdileni-StF- (za zapůjčení modelu moderní kuchyně autorů ŠOK z ABC č. 10+11/19 děkuji Michalu Kavalierovi – galerie modelu je zde)

Staročeská jizba

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..