| Název: | Steinwinter Daimler-Benz Turbo – dálkový nákladní kamion budoucnosti |
| Autor: | Richard Vyškovský |
| Autorský kód: | VY-1.51 |
| Vydavatel: | ABC č. 12/29, vyšlo 1. 3. 1985; reedice: Déčka 5 – Nákladní automobily (květen 1988) |
| Měřítko: | cca 1:55 (neuvedeno), délka modelu: 300 mm |
| Rozsah: | 2,85 strany A4 + střihy |
| Počet dílů: | 60 číslovaných / 168 fyzických + střihy |
| Stavba modelu: | – |
| Fotogalerie: | Ano |
O PŘEDLOZE MODELU – Steinwinter Daimler-Benz Turbo
V časopise ABC se čtenáři dočkali velkého množství papírových modelů–experimentů a určitě nebylo málo čitatelů, kteří za takový experiment považovali i německý futuristický koncept Steinwinter Daimler-Benz. Měl reálný základ? Existoval a objevil se na silnicích? A pokud ano, proč z nich zmizel?
Šok ve Frankfurtu
Můžeme si klást otázku, co bylo prvotním impulsem pro zcela novou podobu kamionu, ale rovnou lze odpovědět, že to nebyly důvody aerodynamické. Na počátku 80. let v Evropě platil předpis pro délku celé soupravy, tedy tahače i návěsu: nesměla mít více než 18 metrů. Proto chytré hlavy podumaly a ani ne vymyslely, spíše oprášily už dříve zkoušené varianty nového řešení. To bylo jednoduché – navýšíme ložnou plochu tím, že „schováme“ tahač pod návěs.
Frankfurtský autosalon IAA 1983 představil novinku pojmenovanou Steinwinter 2040, ovšem v kategorii osobních vozů! Někteří lidé se dokonce domnívali, že jde o upravený letištní tahač, každopádně nová myšlenka zabodovala, i když prozatím spíše po vizuální stránce. Elegantní provedení včetně luxusně vyhlížející kabiny pro řidiče slibovalo nový krok v dějinách autodopravy. Místo toho ale zakrátko bylo ticho po pěšině.
Testovací soupravu vyzkoušelo několik profesionálních „kamioňáků“ a překvapivě, i když logicky, nebyli nadšeni. Přeci jenom jízda v nákladním voze má poněkud odlišné nároky na řidiče a ten zase na uspořádání kabiny. A právě onen posez ála piloti F1 – je třeba si uvědomit, že výška tahače přesahovala metr o pouhých 17 cm – se testujícím šoférům vůbec nezamlouval. Strávit v takové poloze hodiny a hodiny je značně vyčerpávající, navíc kvůli výšce kabiny nešlo použít odpružené sedačky. Proto se plánovala místo původního třímístného provedení varianta dvousedadlová a místo třetí sedačky (použity byly závodní od firmy Recaro) mělo být instalováno lůžko. Tady se vyskytly výhrady hned dvojího druhu: nikdo by nebyl nadšený tím, že mu po boku chrní kolega, a pak tu byla otázka, nakolik bude rentabilní posílat na každou cestu dva řidiče.
Nevidíme dozadu!
Budiž, pohodlnost posádky je jedna věc, ale podstatnější byl pro řidiče fakt, že viděli pořádně pouze před sebe – představa, že by neměli přehled o soupravě, je rozčiloval. Problémy jim dělalo i správné ovládání vozu, protože prostě nebyli na tak nízké umístění zvyklí. „Nevidíme pořádně dozadu!“ byl jejich častý argument.
Rovněž bezpečnost řidičů byla diskutabilní, vždyť měli nohy před přední nápravou a nějaké deformovatelné zóny jako by neexistovaly. Jediné, co by muže za volantem neohrožovalo, byl náklad – po nárazu by totiž tahač přeletěl. I tak jediný stroj absolvoval pouhé 3000 km a byl uložen k ledu.
Existovala i varianta, kdy měl tahač svůj vlastní nákladový box pouze na sobě a počítalo se s přívěsem, stejně jako i další studie, zabývající se řešením ovladatelnosti náprav (návěs jich měl mít až šest a část jich měla být ovladatelná) či lepším upraveným návěsem, aby měl co nejmenší odpor vzduchu, ale jejich osud se z papíru do reality neposunul. A ani 35 let od prvního představení Steinwinter nenašel v silniční dopravě uplatnění. Zdá se, že jeho čas nastal a žije pouze v provedení modelářském, papírovém.
Steinwinter Daimler-Benz Turbo – technická data tahače:
- Motor: vznětový osmiválec Daimler-Benz OM442, dvě turbodmychadla s mezichladičem, objem 14 600 cm³
- Výkon: 294,4 kW (400 k) při 2100 ot./min.
- Převodovka: šestnáctistupňová manuální s retardérem Voith, samosvorný diferenciál
- Palivová nádrž: 420 l
- Rozměry: výška: 1170 mm, délka: 6500 mm, rozvor: 3000 mm
Steinwinter Daimler-Benz Turbo – papírový model dobový i moderní
Richard Vyškovský připravil první variantu soupravy Steinwinter Daimler-Benz Turbo pouhé dva roky po prvním přestavení skutečného vozu, vyšla v ABC č. 12/29 v březnu 1985. Pokud srovnáme provedení se skutečností, po barevné stránce zůstaly zachovány pouze modré a červené pruhy a znak vzpínajícího se koníka na návěsu. Reedice v sešitu Déček 5 (květen 1988) už onen znak neměl (náhled vpravo); tvrdilo se, že se jednalo o kolizi práv na onen emblém, který byl odedávna spojen se stájí Ferrari.
Nápis EUROTRANSIT na návěsu byl smyšlený, navíc se v kratičkém doprovodném textu v Déčkách 5 píše o tom, že „výroba typové řady Steinwinter (…) byla již zahájena v několika posledních letech“, což byl neurčitý a v té době ne zcela pravdivý údaj.
Dávný model arch. Vyškovského nezůstal osamocen: známý konstruktér papírových kamionů z rallye Dakar Roman Hruška / Spidamodels vydal v květnu 2017 moderně zpracovanou soupravu Steinwinter 2040 v měřítku 1:32, v bílém designu, s interiérem kabiny a dle reálných podkladů. Osmnáctimetrový kolos je v tomto měřítku skutečně dominantním přírůstkem do sbírky papírových modelů nákladních vozů.
RoBertino Pavelka, ve spolupráci se -StF-
