Píše se rok 2008.

Po vyhlášení nejdrsnější rallye světa, Panzer Rally’08, jejímž jediným pravidlem bylo dojet do cíle živ, se děvčata z Lego Sparkiss Morning Clubu bez váhání přihlásila, s ledabylými poznámkami, že to bude cool hlína. Cíl sebevražedné rallye vedoucí přes nebezpečnou Mauretánii byl v senegalském hlavním městě Dakaru, podobně jako v případě známého závodu kamiónů, vozů a motocyklů. Též severní Afrika byla pro děvčata lákavá – krásně opalující Slunce, zpocení černoši, písečné pláže dlouhé 3800 km . . . prostě, letní idylka, jak má být.

Pro účast v této náročné rallye bylo nutno připravit vůz – takový, který by nejen vydržel extrémní teploty a terén, ale který by též uspěl v konfrontaci s nebezpečnými soupeři – ano, chápete správně: odstranit soupeře z cesty jemnou dávkou z protiletadlového kanónu nebo z pancéřové pěsti bylo povoleno – ba doporučeno! – než to udělá on dříve.

Jednoho dne večer jsem jako obvykle nešel přímo domů (co tam, že) a skočil jsem do Sparkiss Clubu. Kupodivu, nikdo si mne nevšímal . . .

Pochopil jsem: andílci začali s přípravami na rallye a neponechávají nic náhodě!

Klubovní bojový pes sedící vedle Fru-Fru se nakonec mise nezúčastní, i když se jmenuje Sharik VIII. (přímá linie, čistokrevný – pokud zrovna neupil z Žofčina cloumáku) a jistě má předpoklady zvrátit průběh války na tu stranu, která mu háže více klobás. Navíc pes na poušti je blbost – kdyby začal zahrabávat ohlodané kosti protivníka, sám by záhy skončil v písečném hrobě.

Dalšího dne večer vynáším smetí a jdu kolem Sparkiss Clubu – zarazilo mne, že je v oknech tma – to se nestává! Zmocnila se mne zvědavost – zazvoním, otevřela rozespalá Lejdy Mamá a že prý jsou všechny holky pryč – na strojírenském veletrhu v Lipsku. Prej chtějí sehnat nějaký super stroj do Afriky či co. Jo – a že dnes od nich přišel e-mail:

Byl jsem překvapen! Šlo zjevně o příbuzného trabíka 601, ovšem žádná karosérie z plastu na trsátka. Půjde o tuzexové, pouze na zakázku vyráběné kombi s přívěsem typu 601 Rough Beast ZAD-HBT (Zwickau Active Defender – Hard Bakelite Technology). Geniálně zvolený materiál – bakelit je termoset, tedy plast, který s teplotou tvrdne – typicky chlapská vlastnost. Do pouště ideální!

Dny ubíhaly a dostaly se ke mně další obrázky ze stavby vozu. Hoši v Cvikově se činí! Přední dekl je hotov.

Holky ze Sparkiss Clubu získaly hlavního sponzora, elitní matla-sektu Golden Apollo, v jejichž službách jsou temní démoni (např. Strong Arm či Michal Kavalier) a jejichž členové se specializují na lepení v nejtěžších podmínkách (při kojení, v koupelně při požáru bytu, pod vodou, při řízení auta a samozřejmě i v té vysoké trávě).

Naše sekta děvčatům věnovala pět většinou nenačatých lahví piva Strakonický nektar (znalci znají: Dej si Nektar, pose*eš hektar) a dvě stravenky do čínské restaurace v Soukenické.

Poté, co světovým tiskem (např. v letáku OBI) proběhla zpráva o účasti Lego Sparkiss Morning Clubu v této prestižní misi, zvedla se vlna firem, které chtějí sponzorovat drsné děvuchy na jejich dobrodružné výpravě. Nestačíme odmítat. Práva sponzoringu získaly jen ty nejbohatší.

Zároveň z Cvikova dostáváme sekční výkresy k přívěsu, který bude vézti aktivní obranný systém z B-17ky vykukující zpoza nonšalantních záclonek, dále špagety, toaleťák a antidepresivní nástroje do pouště, např. kyblík, formičky a lopatku.

Z Cvikovské konstrukční kanceláře dorazily poslední výkresy a po krátkém pobytu v technologii a normování se pošlou na dílnu do výroby. Čtyři páry kulometů zajistí aktivní obranu ve všech směrech a ze vzduchu (v případě napadení hladovým supem nebo Mauretáncem na rogallu).

Když jsem šel v sobotu ráno nakoupit, vzal jsem to obvyklou zkratkou kolem Lego Sparkiss Morning Clubu. Navzdory názvu obvykle panuje v tuto hodinu v klubu naprostý klid, ovšem nikoli dnes! Až na ulici jsem slyšel hlomoz montážních nástrojů, řinkot kovových dílců, praskot plastu a směsici nadávek . . . že by už z Cvikova dorazily díly na trabanta???

Zatím to na rozzuřený vysavač nevypadá, ale . . .

Velikonoční pondělí ráno roku 2008, zas je tu šmigrust.
Jako každý rok jsem vytáhl svou baseballovou pálku, ověsil ji třemi vybledlými barevnými pentlemi a vyrazil do Lego Sparkiss Morning Clubu za holkama.
Zvoním, nic. Buším, nic. Ba i kopanec jsem přidal, načež se zpoza dveří ozvala rozezlená Lejdy Mamá, že ožralým koledníkům neotvírá a navíc musí vyplnit daňové přiznání.
Jo, toho jara naposled si do společného zdanění manželů uvede jako manžela Strong Arma, který už 4500 let nemá žádné příjmy, což je výhodné. Ale že neotevřela ani mně, který jí pomohl klub založit a pravidelně jej dotuje . . . byl jsem pobouřen!

Musel jsem se dovědět, zda se už montuje bojový trabant. Jak to jen zjistit? Postával jsem před klubem a všiml si otevřených oken v prvním patře. Rozhodl jsem se použít vybroušenou metodu pravých hollywoodských paparazziů, a sice získat kýžený snímek vyhozením fotoaparátu do výše, naproti otevřeného okna. Na tuto práci ale Dirkon nestačí.

I vytáhl jsem svůj prvotřídní foťák určený pro bleskové snímky akčních sportů značky Olympus FC (Fisherman-Chessplayer), postavil se pod první otevřené okno, nastavil samospoušť na 5 sec., zaostřil na nepříliš vzdálený předmět a zmáčkl spoušť. Přesně po třech vteřinách jsem vyhodil fotoaparát do vzduchu naproti oknu. Chce to jen trošku cviku. Foťák se na vrcholu svého pohybu vzhůru zastavil objektivem přímo do místnosti a exponoval, načež se snesl do mé náruče s obrázkem ukazujícím, co se děje uvnitř . . .

1. snímek:

OH, PARDON! Spletl jsem se, musí to být vedlejší místnost . . .

2. snímek:

Ano! Tady je to! Trabant už dostává tvar! Honem další snímek, než si mne všimnou . . .

3. snímek:

. . . tady mne mělo něco varovat, ale byl jsem příliš opojen úspěšným focením. Ještě jednou vyhodím fotoaparát proti oknu . . .

4. snímek:

Ozvala se rána, Žofka s rýčem v ruce zasáhla mocným tenisovým úderem můj drahý Olympus. Ten odletěl asi 30 metrů a zbyly z něj jen střepy  🙁 . Ovšem vytáhl jsem z nich přeživší paměťovou kartu, takže celkově to bylo úspěšné dopoledne.

Neděle ráno. Plážovým krokem jdu z Alberta a pohupuji do kroku síťovkou, ve které si nesu trochu lehkých drog, abych přežil (čočkovku v prášku a dva radegasty. Na víc nemám, musel jsem si koupit nový foťák a jsem švorc).
Cestou domů jsem se nezapomněl zastavit ve Sparkiss klubu, jak pokračuje stavba soutěžního vozu . . .

Fru-Fru neopatrně uchopila věž s kulometem a místností zaburácela děsná salva! Sprška kulek velkých jako zátky od šampusu z protiletadlového dvojčete Browning ráže 1 palec prolétla místností, hravě také protilehlou zdí a skončila někde v mateřské školce, co je přes ulici (naštěstí je neděle).

Ale ozval se srdceryvný nářek! Sympatická Ukrajinka Nastasja Fassminda Yvanovna zvaná Nasty-Fast-Y dostala plný zásah do ruky a střela ji urazila paži v lokti. To mně bylo líto, tu ruku měla FAKT šikovnou . . .

Děsivé výstřely přivolaly z temnot démona Strong Arma, ochránce sekty Golden Apollo, aby zjistil, co se děje . . .

Arm vždy uměl podat pomocnou ruku, i jiné uťaté údy. Dyť podle toho se také jmenuje.

Naštěstí ale vše dobře dopadlo, Nasty-Fast-Y se dostalo okamžité špičkové péče: ode mne dýchání z huby do úst, Dženny vytáhla láhev cherry pro doplnění ztracené krve, Žofka z kabelky šitíčko a za chvíli byla ruka zase na svém místě a Nasty opět rozdává svůj zářivý, lehce profesionální úsměv. (Jo, a tu slohovku napsala na jedničku.)

Úterý 1. 4. 2008 ráno. Jdu do práce a stepuju na zastávce městské hromady. Najednou koukám, vedle mne stepuje Bižou-Bižou a s úsměvěm americké herečky mi podává jakési noviny. Byl to nejnovější výtisk Trabanťáčka, podnikových novin, jejichž českou mutaci už dlouho neodbírám. Ale tohle číslo mne zaujalo – na první straně je palcovým písmem vysázeno TRABANT MÍŘÍ DO SENEGALU!

Vyjímám pár údajů z článku:

Typ vozu:
Trabant 601 Rough Beast ZAD-HBT (Zwickau Active Defender-Hard Bakelite Technology)

Typ přívěsu:
Trabant Mad Cow B&B-Si (Bed & Breakfast-Safety included)

 

(Jeden z hlavních sponzorů vyhazoval nedávno stovky prošlých pribiňáků do popelnice. Lego Sparkiss Club o ně projevil zájem a nabídl štědrému dárci hlavní reklamní plochu na přívěsu.)

Posádka:
5 mužů anebo 4 slečny (holky byly vždy schopnější)

Pohon:
Vzduchem chlazený 11-válcový dvoutaktní motor Traburg-Wartant-Royce o zdvihovém objemu 3490 ccm a výkonu 400 dobře najedených koní (za bezvětří). Ten 11. válec není aktivní, jde o vestavěný pístový kompresor pro rozvod teplého vzduchu do kabiny a přívěsu, ústící do čtyř fénovacích nástavců, takže celá osádka si může najednou fénovat vlasy. V případě vypnutí alespoň dvou fénů je možno zapnout systém dofukování prostřelených pneumatik za jízdy.

Pohon předních kol. Výkon motoru je přenášen na vozovku zdvojenými pneumatikami, tzv. dvojmontáží, aby žádný kůň neunikl a opravdu fest táhl.

Karosérie:
Základ je tvořen rámem svařeným z trubek o průměru 50 mm z hliníko-hořčíkových slitin (Fru-Fru osobně dohlédla, aby tam dali dost hořčice). Jde o obtížně svařitelný materiál, ale svářeč Reinhard říkal, že to svaří, i kdyby to měl zdrátovat. Takže je to na tuty pevné.

  

 Samotná karosérie je typu HBT (Hard Bakelite Technology), což značí vzájemně spájené vrstvy plastu sendvičovým způsobem prokládané igelitkami Albert (plní funkci tepelného a zvukového izolantu). Vrstvený plast je ručními zbraněmi neprostřelitelný a přečká bez úhony i prudce vrženou dlažební kostku (těch ale v Mauretánii není mnoho).

 Ze sendvičových plastů je sestaven i přívěs a Žofka s Dženny potvrzují, že neznají nic lepšího, než sendvič za jízdy v přívěsu!

Prvky pasivní ochrany:
Přední ochranný rám pevně přivařený (zčásti přidrátovaný) Reinhardem k základu karosérie.

 

 Dva přídavné světlomety – žluté, do písečné bouře. Úspěšně vyzkoušeny na dětském hřišti v Praze 8 – Bohnicích.
Trubková konstrukce uvnitř kabiny dovolující vozu se skutálet z vyšší písečné duny, aniž by pak bylo nutno hledat žlutý kontejner na plast.
 Pětibodové bezpečnostní pásy (holky nejprve protestovaly, že jim pásy drtí hruď, ale už si zvykly a docela si pásy pochvalují).

 Matoucí blinkry – při jízdě vlevo vůz bliká doprava. Pronásledovatelé jsou brzy zmateni a končívají v kandelábru (mnohokrát vyzkoušeno po Praze, funguje. Akorát Bižou-Bižou se drze ptala, kolik je na poušti kandelábrů).
Odrazné trojúhelníky na zástěrkách.

Prvky aktivní obrany:
Dvě střeliště osazené dvouhlavňovými protiletadlovými kanóny Browning ráže 25,4 mm. Lehce si poradí s teroristou schovaným za kozím chlívkem vzdáleným až 10 km. V případě, že je trabant nucen prchat (což není pravděpodobné) a má za sebou pronásledovatele, je pohled na přívěs zezadu zpravidla tím posledním, co pronásledovatel v životě spatřil.

Střelba ze zadních kulometů navíc reakčně urychluje vůz, takže čím víc střílí, tím rychleji prchá stále menšímu počtu pronásledovatelů (známý Trabantův zákon).
Těžké kulomety jsou synchronizované, tj. vypínají se a ztichnou, pokud z CD přehrávače zní Led Zeppelin nebo Avril Lavigne (nastavení interpretů je volitelné. Ta nemožná Dženny tam furt cpe Tokio Hotel! => uvažuje se o vykopnutí Dženny z posádky).

 

 Součástí obrany vozu je pochopitelně démonický rytíř Strong Arm, který se vynoří z temnot, pokud by kdokoli ohrozil vůz (nikoli ale posádku, ta je mu putna). Bez lítosti ničí útočníky, gor když v nich rozezná plastikové modeláře. To ani nemusej útočit.

Navigační systém:
Typu AM85 (Analog Manual), tedy školní zeměpisný atlas za zadním oknem, vydala Kartografie Praha v roce 1985 (je plně funkční – Mauretánie i Senegal tam jsou).

A na závěr je připojeno reklamní foto i s posádkou ve složení Bižou-Bižou, Dženny, Fru-Fru a Žofka. Přejeme děvčatům hodně štěstí v závodu a co nejméně mrtvol podél trasy!

-StF-, Strong Arm