Název:	Surtees TS 16 Ford
Autoři:	Michal Antonický a Pavel Skokan
Autorský kód:	JA 075
Vydavatel:	ABC č. 6 / roč. 39, vyšlo 18. 11. 1994
Měřítko:	1:24
Rozsah:	2,4 strany A4
Počet dílů:	117 (číslovaných)
Fotogalerie:	Ano

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Surtees TS 16 Ford

U samotné vystřihovánky vozu je toho o výsledcích pilotů jezdících na Surteesu TS 16 napsáno v článku Petra Minaříka Rozcupovaný sen poměrně mnoho, takže doplníme jenom další zákulisní skutečnosti.

Surtees získal podporu firmy Bang & Olufsen také díky dohodě s ředitelem belgické pobočky, že poskytne v závodech nižších formulí a v nemistrovských kláních F1 vůz jeho synovi Bernardu de Dryverovi. Surtees však  tuto podmínku oddaloval s poukazem na to, že Belgičan nedosahuje patřičných výsledků. Krize vyvrcholila po Grand Prix Belgie a konflikt se během dalších čtyř závodů stupňoval. Skřípalo to i ve vztazích mezi Johnem Surteesem a piloty – tým odmítl pustit nespokojeného Paceho v Holandsku na start (a Brazilec poté stáj opustil), v Grand Prix Velké Británie vyvrcholil spor s hlavním sponzorem, a proto logo firmy na bocích vozů chybělo. V rakouském závodě už zmizel Bang & Olufsen i z oficiálního názvu týmu. Surtees pak musel flikovat jezdeckou sestavu méně zkušenými jedinci, z nichž snad vynikal pouze úspěšný pilot prototypů Derek Bell, kromě něj se v týmu postupně vystřídali Francouzi Dolhem a Jabouille, a když se konečně nadějně ukázal mladý Rakušan Helmuth Koinnig, vzápětí tragicky skončil – na trati ve Watkins Glen smrtelně havaroval a doslova přišel o hlavu.

Ještě drobnou poznámku – jako by Surtees neměl dost soudních sporů se svým sponzorem, v Rakousku se na trati objevil třetí tovární vůz. Tím šéf týmu čelil další žalobě, pocházející ještě z roku 1971, kdy přislíbil start Rakušanu Dieteru Questerovi, ale nakonec z něj sešlo, protože Dieter nesehnal patřičný finanční obolus. Až po třech letech jako mimosoudní vyrovnání dostal Rakušan šanci postavit se na start. Dalšího surteese „šestnáctku“ v šesti závodech zkoušel kvalifikovat bývalý mistr vozů Intersérie, Fin Leo Kinnunen, ale uspěl jen v Grand Prix Švédska. Mimochodem, s týmem Surtees neměl vůbec nic společného, monopost si koupil a provozoval ho ve vlastní režii.

Surtees TS 16 se celou sezónu 1974 nijak zásadně neupravoval, pouze bočnice doznaly menších tvarových změn. Piloti s ním byli krajně nespokojeni, Jochen Mass (tým opustil po GP SRN) dokonce žádal, aby byl nasazen předchozí typ TS 14 s nezbytnými inovacemi, protože ho považoval za lepší. Sám Surtees obvinil Paceho i Masse, že odmítali jakkoli novinku vyvíjet a místo toho zbaběle prchli „za lepším“. Dalším důležitým faktorem napomáhajícím neúspěchu byly pneumatiky Firestone, které byly s konkurenčními plášti značky Goodyear srovnatelné pouze na mokré trati.

Tento typ se objevil v závodech F1 po sezóně 1974 ještě dvakrát – v Grand Prix Velké Británie 1975 s ním startoval Dave Morgan, ale závod nedokončil. O rok později na stejném typu zkoušela projít kvalifikací třetí žena v historii F1 Divina Galica, ale neuspěla.

Jediným úspěchem TS 16 tedy zůstalo čtvrté místo v Grand Prix Brazílie, postaral se o něj Carlos Pace.

Detailní a efektně zpracovaná vystřihovánka z ABC č. 6/39 dovoluje sestavit jednu ze dvou verzí vozu z roku 1974, se startovním číslem 18 (pilot Carlos Pace) a 19 (Jochen Mass).

Surtees TS 16 Ford – technická data:

• Podvozek: hliníková skořepina
• Rozvor: 2438 mm
• Rozchod kol vpředu / vzadu: 1590 / 1570 mm
• Hmotnost: 591 kg
• Motor: vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFV, objem 2993 cm³, výkon 331 kW (450 k) při 10 800 ot/min., hmotnost 168 kg, vrtání × zdvih: 85,7 × 64,8 mm
• Převodovka: pětistupňová Hewland FG 400
• Brzdy: Lockheed
• Pneumatiky: Firestone
• Palivo: FINA

RoBertino Pavelka

Kam dál:

• Galerie modelu
• Rejstřík modelů F1 na tomto webu