| Název: | Švihov – státní hrad |
| Autor: | Richard Vyškovský |
| Autorský kód: | Neuveden |
| Vydavatel: | ABC č. 6, 8, 10, 14, 16, 18 / roč. 38, vycházelo 26. 11. 1993 – 27. 5. 1994; reedice Století vystřihovánek 1 (prosinec 1999) |
| Měřítko: | 1:150 |
| Rozsah: | 14 stran A4 |
| Fotogalerie: | Ano |
KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – státní hrad Švihov
Pokud zapátráme v historických podkladech, zjistíme, že Švihov, ležící na cestě mezi městy Plzeň a Klatovy, vlastně rostl v době, kdy šlechta už od masivních zdí a nepohodlných chladných sálů pomalu přecházela ke vzdušným a načančaným zámkům. Poněkud nejasný je původ hradu. Předpokládá se, že na jeho místě stávala malá tvrz, jejíž finální přestavba na gotický hrad proběhla během tří desítek let (1480-1510) – podílel se na ní i dvorní stavitel krále Vladislava Jagellonského Benedikt Rejt. Tuto rozsáhlou proměnu měli na svědomí Švihovští z Rýzmberku, zejména pak Půta Švihovský. Od jeho synů Václava a Jana putoval Švihov k Heroltu Kavkovi z Říčan (1547) a jeho potomci jej na počátku 16. století postoupili Černínům. Význam hradů však ztrácel smysl a často padly za oběť likvidačním nařízením. I nad Švihovem se takto vznášel pověstný Damoklův meč v podobě nařízení císaře Ferdinanda III., na jehož seznamu objektů určených k likvidaci se roku 1655 ocitl. Naštěstí pro budoucí pokolení postihl tento příkaz pouze část vnějšího opevnění hradu – obranné zdi, vstupní věže a tři půlkruhové bašty; dochovala se především partie proti hlavní věži, která byla později přestavěna na hospodářské budovy. Není třeba podotýkat, že kamení ze zlikvidovaných zdí a bašt si rozebraly okolní vesnice jako stavební materiál. Hrad byl od druhé poloviny 17. století víceméně opuštěn, fungoval pouze jako hospodářské skladiště a sýpka. Až po 2. světové válce byl společně s archeologickými pracemi Švihov částečně renovován – při výkopech v roce 1951 tak byly odkryty zbytky původního vnějšího opevnění.
Samotný hrad skýtá několik zvláštností, například když se o něj po Půtově smrti podělili jeho synové, byl objekt rozdělen na zhruba stejné poloviny a společná zůstala de facto jen kaple, do níž se musely upravit přístupy. Jeho umístění v rovinaté krajině vyžadovalo promyšlený způsob obrany, takže samotné jádro hradu stálo vlastně ve vodním příkopu, za nímž se nacházel vnější prstenec obranných zdí, věží a bašt; ty pak byly zvenčí obklopeny druhou vodní plochou. Popisovat všechny přestavby a úpravy by zabralo poměrně hodně místa.
Švihov se může pyšnit i několika významnými rolemi v oblasti hudby a filmu. Tvůrci sem například umístili děj filmu Královský omyl (1968), ačkoliv v něm je Švihov vydáván za existující Týřov. Vzpomeňme také například píseň skupiny Olympic Slunce (1973), díky níž si můžeme udělat představu, jak vypadal hrad zhruba 450 let po své největší přestavbě – na rozdíl od slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973), kdy filmaři využívali hospodářské budovy hradu jako statek Popelčiny macechy, tam se neutěšený stav exteriérů zakrýval, jak se jen dalo. Stejnou lokalitu si vybral o 14 let později další štáb, aby tu natočil filmovou verzi úspěšného divadelního představení B. Polívky a Ch. Poulain Šašek a královna. V současném století tu vrčely kamery například při pohádce Tři životy (2007), kdy se vodní hrad stal sídlem padoušského poručíka v podání Jiřího Dvořáka.
RoBertino Pavelka
Kam dál: