Název: Vysokozdvižná požární plošina PP 27-1 (PVP-27) na podvozku Tatra 148
Autor: Richard Vyškovský
Autorský kód: VY-1.41 (v Déčkách 11 je na přední SPZ umazána jednička: VY-1.4, na zadní SPZ ale zůstal původní kód VY-1.41)
Vydavatel: ABC č. 9+10 / roč. 28 (vyšlo 13.–26. 1. 1984)
Reedice: Déčka 11 (říjen 1990) a Zlatá kniha vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského (květen 2007)
Měřítko: 1:32
Rozsah: 5,85 str. A4
Počet dílů: 136 číslovaných / 220 fyzických
Slepeno: z originálu z prvního vydání v ABC v roce 2002 (-StF-)

Všeobecně se už dnes má za to, že modely techniky arch. Vyškovského jsou již překonány konstrukčně i kvalitou kresby (pokud ovšem dnešní tvůrci nestvoří na počítačích mrtvou grafickou nudu), ale od konce 60. let až do poloviny devadesátých šlo u nás o špičku. V roce 2002 jsem patlal tento legendární model požární plošiny na podvozku Tatra 148, která v době svého vydání byla nejsložitější vystřihovánkou vydanou v ABC, rozsahem blízkou původní malé MPR a hradu Litice. Šlo tehdy vysloveně o úchvatný model.

Tato požární kreace ideově patří ke své pokrevní sestře, cisternové stříkačce CAS 32 na stejném podvozku vydané nedlouho před plošinou (ABC č. 24/27). Oba modely se pak dočkaly společné reedice v sešitu Déček č. 11 v říjnu 1990.
Jak je u modelů techniky R. Vyškovského zvykem, s modelem si lze po dokončení decentně pohrát: kola se otáčejí, podpěry se vysouvají (i nohy podpěr se dají výškově polohovat), rameno se pootáčí na točně a dá se zvednout do pracovní polohy.

Kvalita tisku plošiny byla tehdy bohužel nič moč. Zobrazený model je zdlouhavě seskládán z pěti (!!!) mých archivních vystřihovánek (lepil jsem z ábíčkovských originálů, nikoli z kopií), i tak jsem stěží docílil stejnorodě červené kabiny a vozu a jednolitě okrového ramene (nehledě k častokrát flekatému, bohužel dobře viditelnému dílu 83, což je základní svrchní šrafovaná plocha nástavby vozu s točnou).
U modelu z Déček je situace lepší (eliminován problém vydání ve dvou ABC ⇒ dvě různě špatné barvy), ale také nikoli ideální.

T148 PP 27-1 – pasti při stavbě:

Na modeláře čeká potyčka s několika drobnými zápletkami, které jsou řešitelné, až na jednu výjimku (spojení konce ramene s vozem):

• Velký podvozkový díl 28 má mít správně číslo 88.
• Autor si zjednodušil práci tím, že sakumprásk celou přední část vozu včetně kabiny použil z CASky, což je v pořádku a pochopitelné. Ovšem CAS má na střeše kabiny jeden výstražný maják uprostřed, kdežto plošina má majáky dva, po stranách střechy. Střešní díl 18 u plošiny není upraven, tzn. je na něm vyznačeno umístění jednoho centrálního majáku. Než retušovat, vystřihnul jsem střešní díl nově, z bílého papíru (střecha je bílá). Pokud byste stavěli plošinu nikoli z ABC, ale z Déček, tak jste happy, střešní díl je tam opraven, stejně tak i ve Zlaté knize vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského.
• Jeden z podpěrných dílů (tuším 53), ve kterém jsou zakotveny hydraulické písty na rameni, je třeba otočit, než jak naznačuje kresba na rameni. Jinak bude podpěra přilepena opačně a nefunkčně.
• Návod říká, že koncový segment ramene s košem pro hasiče se má v klidovém stavu (rameno dole, vůz „při jízdě“) zapikolovat kouskem špendlíku do držáku na zádi vozu – to ale nelze, konec ramene mi nejde přiblížit k zádi vozu, chybí něco přes centimetr. Kolega Michal Kavalier model lepil rovněž a rameno do té míry „namordoval“, že jeho konec dokázal spojit se zádí vozu. Další modelář mi sdělil, že koš ve skutečnosti není s vozem spojen, patří tam spojovací tyč, která v konstrukci chybí. Tak nevím, snažil jsem se lepit dost přesně, ale prostě to nesedne a spojit nejde.
• V souladu s doporučením v návodu jsem na model nedával čtyři zasouvací zarážky 99 a 100, které mají bránit volnému vyklápění čtyř podpěr vozu, až se používáním vyběhají. Podpěry drží zasunuty dobře jen třením, zarážky nejsou nutné (na skutečném voze samozřejmě žádné zarážky nejsou) – ale až po menší úpravě: podpěry jsem u otočných os vypodložil třecí podložkou z kartonu (zaretušována červeně).
• Budete možná mít trošku problém, aby všech deset kol sedělo správně na podložce a model „nekulhal“. Posez modelu na všech čtyřech, vlastně deseti, lze dopilovat jehlovým kulatým pilníčkem v otvorech držáků 101, kterými prochází osy zadních kol.
• Písty a osy hydrauliky ramene jsem natřel kovovou stříbřenkou, což je sice děsně cool, ale lesklá stříbřenka natolik snížila tření pístů, že rameno nedrží v pracovní zvednuté poloze. I když jsem vnější pláště pístů vyložil uvnitř vložkami z pásků papíru a tím ztížil pohyb pístu ve válci, ba i nadávku přidal, přesto rameno nedrží nahoře s potřebnou jistotou. Nedalo se nic dělat, použil jsem dva zkrácené špendlíky, písty propíchl a udělal v pístech kolíčky–zarážky. Tož a včil je erekce betonová! 😎

T148 PP 27-1 – úpravy modelu:

• Dodělány dva boční doteky na předních blatnících, tzv. policajty (ze špendlíku s kulatou hlavičkou a kousku kulatého párátka, vše natřeno).
• Disky předních kol jsem zdvojil a „zprostorovatěl“ ohnutím paprsků dovnitř ke kolu.
• Ovládací páčky ramene jsou „skutečné“, ze špendlíků.
• Zpětná zrcátka mají odraznou plochu ze staniolu.
• Písty a osky hydrauliky ramene natřeny „kovovou“ – to se mi ale trošku vymstilo, viz výše.
• Dal jsem tam kopřivnickou, tedy novojičínskou SPZ místo té původní, na které je autorský kód modelu. Použitá registrační značka patří jiné papírové tatrovce – znalci možná poznají.
• Různé hlavičky čepů a šroubů na celém voze jsem oživil kapičkou stříbřenky.
• Blinkry a koncová světla jsou rovněž prostorovější – kapkovité vrstvičky lepidla obarvené červeně resp. oranžově.
• Nakonec jsem přidal jednoduchý piedestalek a hasiče–hrdinu, placatého Steva McQueena z Tyčícího se pekla, od Přemysla Kubely.

Výtečný modelář a objevitel papíráckých fines Jirka Velocha st. tuhle potvůrku lepil kdysi rovněž a udělal tam ještě tyto úpravy pro drsnější nátury, které neví, co s časem 😎 :

• Papírový žebřík 115 na boku vozu udělal z drátku.
• Efektně propojil vedení tlakové vody od vozu a po boku ramene až k vodnímu dělu bužírkou (černou gumovou hadičkou).

Co říci závěrem: Model, byť letitý, se rozhodně nedá doporučit začínajícím modelářům. Na soutěži s ním dnes sice ještě uděláte přiměřenou nostalgickou parádu, ale v obrovské konkurenci moderních počítačových výtvorů už na stupně vítězů nedosáhnete kvůli nízké členitosti, absenci interiéru a celkovému zjednodušení tvarů. Ovšem Richard Vyškovský nám tradičně nabídl vcelku pohodovou práci se solidním a velmi pohledným efektem na konci. Ve své době šlo o pompézní model a jeden z vrcholů vydavatelské činnosti časopisu ABC v oboru papírových modelů, dnes již jde o působivé a pohledné retro – a bude tak tomu napořád.

Více snímků modelu a rovněž příbuzné předlohy najdete v Galerii.

-StF-