| Název: | Tamro Latvija – RAF |
| Autor: | Richard Vyškovský |
| Autorský kód: | VY-1.55 |
| Vydavatel: | ABC č. 12 / roč. 30, vyšlo 28. 2. 1986; oprava 4 dílů: č. 19/30 |
| Měřítko: | 1:32 |
| Rozsah: | 1,7 strany A4 |
| Počet dílů: | 49 číslovaných (1 díl = vzor pro osu kol ze špejle), 75 fyzických |
| Stavba modelu: | Ano |
| Fotogalerie: | Ano |
KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Tamro Latvija – RAF
Některé výrobky měly smůlu v tom, že mnoho lidí se na věc dívalo až příliš zjednodušeně. Bylo to ruský, tudíž to bylo blbý. Dopláceli na to třeba i příslušníci pobaltských republik a jen proto, že to tehdy bez tradičního Сделано в СССР prostě nešlo. Latvija RAF toho budiž příkladem.
V roce 1955 byla v Rize, hlavním to městě tehdy Lotyšské SSR, otevřena továrna nesoucí název RAF (Rīgas Autobusu Fabrika, rusky Rižskaja Avtomobilnaja Fabrika). Proslavila se zejména modelem RAF 977, víceúčelovým mikrobusem využívaným v širokém měřítku. V roce 1977 představila továrna jeho nástupce nesoucí typové číslo 2203. Tento model si záhy získal ještě větší popularitu a přezdívku Rafik. V původní verzi šlo o van v deseti či dvanáctimístném provedení, jehož další varianty využívali zdravotníci, hasiči či policie. Ve své podstatě to byla stavebnice – přední nezávislé zavěšení kol a motor, umístěný mezi předními sedadly, byl použit z populární „Volhy“ GAZ-24, kliky na dveřích převzaty z Moskviče 408, z typu 412 téže značky měly Latvije brzdnou soustavu a světlomety. Kola už jsme mohli dříve vidět na autech GAZ-21. Neobvykle byly řešeny zadní dveře – vyklápěly se nahoru, ačkoliv v tehdejší době bylo obvyklé a do jisté míry módní je otevírat do strany.
Přenesme se nyní do Československa. Ti, kteří pečlivě sledovali seriál Sanitka vědí, že se v 70. letech dopracovala naše mobilní záchranná služba k legendární, ale samotnými posádkami neoblíbené Škodě Š 1203. Slibovaly se nápravy, inovace, až došlo k jisté obměně vozového parku – SSSR (tedy Lotyši) do ČSSR vyexpedovali na dvě stovky Rafiků (označení 22031, určené pro ambulance). Ovšem pouhé tři se k nám dostaly v úpravě provedené finskou firmou Tamro. Spočívala ve střešní nástavbě, díky níž byla standardní Latvija o více než půl metru vyšší. Pražská záchranná služba dostala k dispozici jeden exemplář označený evidenčním číslem 177. Pacienty a naléhavé případy převážela až do roku 1993, pak v rámci obměny vozového parku putovala do šrotu.
Kolem Rafiků na našem území panuje nemálo dohadů. Příznivci historických motorových vozidel se přou, kdy se zde lotyšské záchranky objevily poprvé: mluví se o roku 1984, další prameny uvádějí až rok 1985. Oněch 200 vozů bylo dodáváno v periodicitě do roku 1987; pro své kvality byly bezezbytku využívány jako vozy rychlé lékařské pomoci (RLP), tedy nikoli jako běžné sanitky. Ohlasy na Latvije byly většinou příznivé, posádky vozů si pochvalovaly větší prostor, speciální ventilační zařízení lékařské kabiny a její bohaté osvětlení, přídavné vyhledávácí světlomety na přídi a zádi vozu, kladně byla hodnocen i prostor pro posádku. Jako protiklad zazněly názory, že vozy trpívaly vibracemi přední nápravy, při nepříznivém počasí byly údajně hůře ovladatelné, nezřídka se přehříval i motor, docházelo k úniku paliva a rámy dveří se stávaly živou půdou pro korozi. Každopádně však převládala pozitiva – navíc šikovné české ručičky si všimly finské nástavby a pokusily se ozdobit i další vozy obdobným komfortem v duchu Udělej / urob si sám.
Model je v ABC č. 12/30 doplněn doprovodným článkem s detailním popisem vnitřního uspořádání sanitky (myšlen je tím onen vůz 177). Jestliže byla Latvija v ABC provázena chybami, i tady se ke slovu dostal šotek; kdybyste pátrali v příslušném výtisku po článku podle návodu na uvedených stranách 24/25, nenašli byste o sanitkách nic – stať byla otištěna na dvoustraně 6/7. Kromě obrázků interiéru je tu i unikátní foto Latvije s další pozoruhodně přestavěnou sanitkou Tamro, a sice na podvozku vozu Volha (ta měla evidenční číslo 176), jejíž konec byl stejný jako u Latvije: proměnila se ve šrot v roce 1993:
Technická data – LATVIJA 22031 RAF (* v úpravě Tamro):
- Motor: ZMZ 24 |4
- Obsah: 2445 cm3
- Výkon: 71 kW (95 k)
- Převodovka: manuální, 4 stupně
- Nejvyšší rychlost: 120 km/h
- Délka: 4980 mm
- Šířka: 2035 mm
- Výška: 1970 mm (* 2040 mm)
STAVBA MODELU – Tamro Latvija – RAF
Bez mučení se lze přiznat k jedné věci – tohle papírové auto je trucmodel. Když mi StF (ovšem výtečně) vyfoukl gruzavík KAMA3, políčil jsem si na další vozítko spřátelené oblasti. Jenže i model Latvije (od kolegy Michala Kavaliera) už měl zde na tomto webu svou galerii – ale řekl jsem si, zkusme to znovu a lépe 😎 .
V popiskách galerie modelu je naznačeno, že tenhle „sovětský“ vůz provázelo určité prokletí. Co se týče chybného dílu čelního okna (4): když jsem natáčel dokument s Mistrem RV, dušoval se, že byl vyveden a předán k tisku v naprostém pořádku (zachyceno ve filmu Richard Vyškovský chybující, promítaném při akci Richard V., král papírový). 
Což o to, v ABC č. 19/30, tedy až po sedmi číslech či po čtvrt roce, byly otištěny znovu díly 3–6 jako oprava s vysvětlením, že kromě vadné „čtyřky“ dostávají modeláři i díly sousední, na které č. 4 navazoval. No, tu trojku bych ještě chápal, spodní hrana byla v pořádku, a tudíž ji nepozorný ogar mohl naklejnout na vadnou čtverku, ale kdo se pokusil narvat na širší díl shora navazující pětku, ten toho asi v životě moc neslepil.
Dosti kárání. Je tu ještě druhý malér, týkající se zádě, tedy dílu 9. Jak vidno výše na letitém modelu přítele Kavaliera (model vlevo), červený pruh nepřechází z boků plynule nad zadní dveře, ale jeho horní hrana lícuje se spodní. Přemýšlím, co takový desetiletý cypís až patnáctiletý teenager učinil (kromě nejspíš tehdy ještě nepříliš bohaté zásoby slov vyňatých ze slovníku slušných výrazů). 
Přátelé, psal se rok 1986, žádné PC a tím méně v něm Photoshop, zcela vytěsněte laserové nebo vlastně téměř jakékoli barevné tiskárny, umožňující si prostě díl opravit nebo překreslit, vytisknout a tradááá. Na pořad dne tak přišly promyšlené kroky. V duchu doby let předrevolučních jsem to zkusil cestou, jaká tehdy asi byla nejschůdnější. Vyřízl jsem tu červenou část i adekvátní žlutou nad ní, červenou vsadil kam patří a pod ní vlepil pásek s odpovídající žlutou barvou. Možnosti by byly určitě i jiné, ale kdo tehdy stavěl jako já nyní z originálu, těžko si v roce 1986 kupoval čtyři ABC – jedno na rozšmikání, druhé do archivu, třetí jako zálohu a čtvrté, kdyby náhodou něco bylo namalováno ne docela přesně.
Tím byla vlastně překlenuta nejobtížnější část při lepení. Pak už se frčelo podle návodu jak Latvija k pacientovi. Jen došlo na pár drobných změn – změnil jsem způsob přilepení dvou majáčků na dílu 5: trojúhelníčkové chlopně se většinou těžko ohýbají tak, aby kuželíky byly dobře nalepené, takže jsem do dílu prostřihl dva otvory a majáčky nenalepil, nýbrž vlepil. Ono to i lépe vypadá.
S ohledem na to, že Latvija je dost velká kysňa, a tudíž hrozí nebezpečí jakéhokoli prolomení a deformace, dostala střecha zpevňující kartón, stejně tak boky, a celé to je fixováno deskami z kapy, aby při uchopení nevypadala sanitka jak po krupobití. S ohledem na plná kola, pevnější a odolnější, jsem kapou vyztužil i podvozek, aby neměl tendenci se bortit:
Obtíž sliboval přední nárazník. Předešel jsem jí tím, že díl 22 je čtyřikrát podlepen kartónem a poté pouze obalen příslušnými díly (totéž platilo i pro zadní dvojnárazník 37-39). Houkačka na střeše má poněkud plastičtější tvar přidáním jednoho kroužku pod čelní část. Zrcátka, jak činí i jiní modeláři, jsou vylepšena dílkem stříbřitého staniolu a dle předloh přebarvena na černo. Trošičku jsem poladil i stěrače, aby nevypadaly tak humpolácky. Ke slovu přišel drátek a na jeho konci stírací jednotky – čili stěrače stírají. A také jsou o něco málo zkráceny, protože při délce, jakou mají na vystřihovánce, by svou funkci vůbec nemohly vykonávat.
Na zpevněnou základnu už to chtělo jen nasadit kolečka, zahoukat dětsky pitomoučké wiou-wiou!!! (bohužel bez blikajících majáčků) a papírová Latvija může vyrazit za pacošem.
Galerie modelu Tamro Latvija je na svém místě.
RoBertino Pavelka
Kam dál: