Název modelu: Tatra 26/30 – hasiči (1933)
Autor: Ladislav Müller
Vydavatel: ABC č. 6 / roč. 18 (vyšlo 23. 11. 1973)
Měřítko: cca 1:43 (neuvedeno), délka modelu: 125 mm
Rozsah: 1,6 str. A4
Počet dílů: 35 číslovaných + 4 díly označené písmeny / 87 fyzických papírových
Autorský kód modelu: ML-14
Lepeno: z ábíčkovského originálu v srpnu 2016 a dubnu-květnu 2017, dokončeno 27. 5. 2017 (-StF-)

Hasičská Tatra 26/30 z roku 1933 – klasika starého ABC, jde o vůbec první papírový model požárního vozu v ábíčku. Toto autko jsem začal skládat v létě 2016 pro nafocení do knihy Papírová archeologie 2, ale nestihl jsem to. Na čas jsem jej pak odložil, byv zmítán povinnostmi z nového zaměstnání, a až nyní na jaře jsem jej opět vytáhl na světlo boží a dokončil.
Je to v mém životě podruhé, co jsem se pokusil sympatickou malou červenou Tatru slepit. Prvně tomu bylo dávno tomu, v čase neochmýřeného dětství, kdy jsem do nesnadné müllerovánky na tenkém papíru ve svatém nadšení říznul, ale – jak obvyklo jest – dílo nedokončil. Němým svědkem těch časů je torzo nekompletní vystřihovánky, jež dlelo tiše v mém archivu vyškubávánek a čekalo na svůj čas jak Prsten na Gluma… až do dnešních dnů, kdy mi krásně posloužilo jako náhradní díly k nové stavbě. Jelikož vystačit si u müllerovánky jen s jedním výtiskem – toť úděl hodný bohatýrů! Nebo pionýrů!

Před stavbou jsem se vyzbrojil výpravnou brožurou Karla Rosenkranze Nákladní automobily Tatra 1898 – 1972, kde je obrázek i naší hasičské tatrušky. Pro ověření některých detailů a drobné vylepšení modelu postačí:

Dalšími pomocníky mi byly obrázky od kolegů modelářů, kteří s Tatrou 26/30 již vybojovali zápas přede mnou (foto Jiří Mrha 2× a Josef Kropáček 2×):

   

Nuže, jděmež po nějakých 43 letech znovu do ringu:

Hasičská Tatra 26/30 (1933) – stavba modelu

Lepím z originálu, což je zrádný tenký papír, a větší plochy budu jistěže podlepovat. Návodné kresby, byť jsou celkem čtyři, jsou místy v kresbě jen náznakové a zhruba orientační; neobsahují všechna čísla dílů, ani těch, které jsou na kresbě vidět.

Podvozek, šasi: Jsme na počátku složité básně a hned zkraje netuším, jak to básník myslel na přídi vozu, s přilepením dílu 3a. Ten se lepí na vybarvenou půlkruhovou špičku vozu (?):

Osa předních kol 3 nemá na sobě nakreslené místo pro přilepení sousedního dílu 3a.
Do obrázku výše jsem přidal ještě jeden otazník: na vrchním dílu šasi 2 je bílé, jakoby nalepovací místo kolem osy kol, u zadních os není – asi chybka, nic tam nepřijde nalepit.

Osy zadních kol 4+5, ani spodní strana šasi 1 na sobě nemají nakreslené plochy pro přilepení dílu 5a – ten se lepí na barevná prokreslená místa. Navíc díl 5a je krátký cca o 1 mm => vzniknou mezery mezi ním a osami 4+5.

Stupačky 6 se nalepují na šasi 2, lepí se na barevné plochy šasi, nejsou označena místa pro nalepení dílů 6.

Skříň 11 má poněkud dlouhou „obšívku“ na horní oblé ploše => dělá to problémy při sbalení dílu:

Zadní blatníky 7 podlepeny červeným papírem. Prapodivně a s velkou vůlí navazují na stupačky 6 – na blatnících není naznačen ohyb pro zalepení ve stupačce:

Mezi zadními blatníky 7 a skříní 11 se objeví mezera => vlepil jsem z obou stran distanční vložku ze ždibku kartonu natřeného červeně. Skříň 11, ani podlážka 12 nemají nakreslena vzájemná nalepovací místa, což ale není na škodu – aspoň bílá místa nikde nevykukují:

 

Přední blatníky 8 nemají rubovou plochu => podlepeny červeným papírem:

 

Díl 14 s čelním oknem a přístrojovou deskou (návodná kresba obsahuje chybku, jsou tam přehozena čísla 14 a 15, s čarami ukazujícími čelní díl se sklem a volant) má vnitřní plochu bůhvíproč užší než vnější, i když obě přijdou přilepit k sobě:

Sestavena kabina a kryt motoru:

   

Válec zadního navíjecího bubnu 23 má chybu v kresbě pláště: na válci je bílá plocha, jakoby pro přilepení po zkroužení, ovšem díl zároveň obsahuje slepovací chlopeň, což se vylučuje a celý obvod bubnu měl být barevný:

Modeláři tak vzniká drobné dilemno: buď obvod bubnu zkrátit o tu bílou plochu => průměr válce ale bude dost malý, anebo bílou plochu domalovat – to jsem provedl, akorát jsem nemaloval, ale bílé místo přelepil kouskem z náhradního dílu (kteréžto zbytky mi zůstaly z pradávné dětské stavby – díky, malý prozíravý Stando!).
U boků 24 zadního navíjecího bubnu jsem prořezal „vzduchy“, ovšem ne všechny, jen ty větší při obvodu.
A zpracována šestice kol – už to dostává podobu vozu (obvod kol má naznačen dezén, je dobré udržet stejný směr vzorku, alespoň u předních kol, kde to je nejvíce na očích):

 

Nárazník 18 s registrační značkou resp. autorským kódem ML-14: vyřízl jsem černé meziprostory v konstrukci nárazníku. Další dilemato: jak jej přilepit na příď? Přední část šasi je prokreslená a vybarvená, není na ní naznačena nalepovací plocha pro nárazník. I přikročil jsem k malé modelářské improvizaci – vlepil jsem tam dva malé držáčky, ždibky kulatého párátka natřené bleděmodře, a na ně jsem nalepil nárazník:

Svítilny 25+26 nemají, podobně jako nárazník, jasný úchyt na karosérii. Mají se přilepit jen za hrany natupo + mají tenkou vzpěru => opět jsem si trochu vypomohl, udělal jsem krátké držáčky z kulatého párátka natřené červeně (na skutečném voze jsou rovněž vidět držáky svítilen):

Volant 15 jsem drobátko apgrejdoval: vyroben z drátků, s využitím původního papírového kříže:

 

U navijáků na hadice jsem chvilku zvažoval, zda nevyrobit i nějakou tu hadici, navinutou na alespoň jeden buben… nakonec jsem ale od hadic ustoupil, nenašel jsem vhodnou hadičku či šňůru => vůz bude odstrojený, bez hadic:

  

Držáky žebříků 27+28 podlepeny červeným pevným papírem. Zadní držák 27 má příliš velkou rozteč „nohou“, které přijdou nalepit „obkročmo“ na skříň 11 – mezera 1 mm na každé straně je nepříjemně velká vůle => prodloužím výztuhy 27B, čímž vůli trochu „vycpu“:

Totéž přední držák 28: místa k jeho přilepení na kabině 13 jsou o dost blíže k sobě, než je rozteč obou „noh“ držáku:

Výztuhy držáků 27A, 27B, 28A, 28B jsou vlepovány do držáků natupo, což je bezesporu nadčasový („polský“) modelářský postup.

Poslední velký otazník nad poémou zvanou Tatra 26/30 od Ladislava Müllera vzniká u reflektoru 32+33 – kam a jak jej vlastně přilepit? Návodná kresba naznačuje reflektor vlepený do „vinklu“ držáku žebříku. Obrázek skutečného vozu však ukazuje, že svítilna je umístěna na trubkovém držáku => takto jsem to nakonec provedl, stylizovaný držák jsem zrobil z tenkých pásečků pevného papíru:

  

Zbývají poslední díly vystřihovánky – žebříky 34+35; podlepil jsem je pevnějším papírem. Trochu trpělivosti vyžaduje vyříznutí 36 modrých „oken“ mezi příčkami. Pochopitelně jsem pár šprušlí alespoň na jedné straně ufikl, ale to se spraví. Žebříky se mají dle návodu nalepit na držáky, ale zatím je ponechávám sundávací-a-zas-tam-dací:

 

Nužé éto vsjo. Požární Tatra 26/30 je hotová:

 

Přidán ještě drobný papírový podstavec:

Aby se na tatřičku neprášilo, dostala stylový pelech, a sice krabičku:

 

Malé porovnání s předlohou – jakákoli podobnost je čistě, ale opravdu jen čistě náhodná 😎 :

A hurá do kopřivnického tatrováckého muzea! (Tuto původní, exponáty přecpanou budovu už ale v Kopřivnici nenajdete, jedné krásné zimy sněhová pokrývka prolomila střechu, což znamenalo definitivní goodbye. Pozadí obrázku vypůjčeno ze starší pohlednice.):

Galerii slepeného modelu najdete na svém místě.

Takže další drobný nedodělek z dětství si můžeme odškrtnout, sláva, sláva. Hasičská Tatra 26/30 Ladislava Müllera přináší modeláři to, co prakticky všechny müllerovánky: boj s přesností, s lehce odfláknutou konstrukcí a nádavkem řadu drobných kiksů, což vše je ale vykoupeno „naturščicky“ přitažlivou kresbou modelu s nečekaně pohledným výsledkem na konci… díky tomuto umění spatřuji v Ladislavu Müllerovi drobného génia, s opravdu zvláštním talentem pro kreace z papíru. Budu se těšit na další jeho zavátý počin!

-StF-