Název modelu: Tkalcovská chalupa z Jizerských hor
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 8 / roč. 18 (vyšlo 21. 12. 1973)
Měřítko: 1:160 (návod uvádí možnost zasazení modelu do kolejiště velikosti N)
Rozsah: 2 str. A4
Počet dílů: 38 číslovaných / 42 fyzických
Doprovodný článek: ano
Lepeno: z originálu v listopadu 2020-únoru 2021, dokončeno 13. 2. 2021 (-StF-)

Pánové Vyškovský a Blecha odstartovali v 18. ročníku ABC svůj legendární Skansen ABC a vzal jsem si nyní na paškál třetí kousek z této půvabné řady papírových chalupek.
V dětství mne tento model minul, či spíše minul jsem jej já – ábíčko jsem začal odebírat až od 19. ročníku a i když jsem záhy získal i starší výtisky včetně tohoto, lidovou architekturu jsem nestavěl. I ta návodná kresba, dej autorům Pánbu věčnou slávu, byla pro malého ogara poněkud odrazující. Ale tkalcovská chalupa z Jizerských hor z mého života a archivu nezmizela, nakonec mi po desítkách let přistála na stole a měl jsem dokonce možnost ji vidět (zpovzdálí) in natura… 

Zajímavostí tohoto modelu je, že má, či spíše měl svoji reálnou předlohu, a sice ve Žďáru u Tanvaldu. Čím to, že si ji arch. Vyškovský vybral jako námět k vystřihovánce? Nechejme promluvit jeho syna, Richarda ml.: „Byla to chalupa našich sousedů, kam jsme dříve hodně jezdívali. Patřila maminčině kamarádovi z práce, ale o její koupi jsme nikdy neuvažovali, ona ani nebyla na prodej. Naši pak koupili chalupu hned v sousedství, kterou otec později udělal také jako model (Chalupa z Jizerských hor, poprvé v ABC č. 11/28, foto chalupy a modelu zde). Sousední, tedy tkalcovskou chalupu po smrti původních majitelů zdědil jejich syn, nakonec o ni přišel a než se jí ujal nový majitel, byla několik let uzavřená a bez údržby, tak tam vzalo za své skoro všechno. Noví majitelé ji nechali zbourat a postavili v podstatě její kopii, možná i o něco věrnější původní stavbě, než prošla mnoha úpravami před onou demolicí.“
Při návštěvě letního sídla rodiny Vyškovských v srpnu 2009 jsem s kolegy Josefem K. a Robertem P. onu tkalcovskou chalupu v sousedství viděl a pořídil z dálky pár snímků. Zachycují její podobu ještě před zbouráním a novou výstavbou, 36 let po vzniku vystřihovánky – vypadala za tu dobu už trošku jinak, než jak ji zpodobňuje dávná vystřihovánka:

Jako mnohé rané vystřihovánky lidové architektury arch. Vyškovského je i tato chalupa součástí jeho známého domácího kolejiště. To obdivoval i redaktor ABC Martin Pilný a barevný snímek chalupy najdeme v jeho slavné reportáži Malý Richard, ten se má v ABC č. 16/21 (duben 1977):

Zub času už dnes na půlstoletí starém kolejišti zapracoval, ale pořád ještě existuje a přináší svědectví o umu, hravosti a fandovství arch. Vyškovského. V roce 2010 zachytil svým fotoaparátem stav tkalcovské chalupy umístěné v rohu kolejiště Robert Pavelka:

V ábíčku je vystřihovánka doplněna o doprovodný článek osvětlující charakter stavby a oblast jejího původu, kde vládly tvrdé životní podmínky – najdete jej zde.

Tkalcovská chalupa z Jizerských hor – stavba modelu

Vystřihovánka je v časopise ABC přímo u svého názvu zařazena do nové série Skansen ABC, určené (nejen) železničním modelářům, v tomto případě je v textu uvedena velikost N, tedy měřítko 1:160. Autoři dali velký prostor terénu v nejbližším okolí chalupy, aby naznačili svah, na kterém stavení stojí, a příslušné plochy teras a vyrovnávací schodiště, ilustrující nelehkou práci tehdejších stavitelů. Terén je na třech stranách ostře zakončen řezy, kolmými černými stěnami, které umožní model usadit do rohu kolejiště, nebo vložit do výřezu ve svažitém modelovém terénu. Ovšem to nebude můj případ, model stavím jako jednotlivou chaloupku. Kolejiště si v tomto životě už asi nepořídím 😉 .

Návodné kresby k modelu by se dobře vyjímaly ve vysokoškolských skriptech mladých stavařů nebo v nějaké jiné odborné publikaci – ale přiznejme si, strohé pravoúhlé promítání bez jakéhokoli náznaku plasticity, provedené stejně silnými čarami, muselo být pro caparta hltajícího ábíčko a nervózně třímajícího tubu Kanagomu srozumitelné jen velmi obtížně. Pravda, model je určen už pokročilejším modelářům a majitelům kolejišť, ale co my, malí ušatí cypísci? My chceme taky matlat!

Nuže, matlemež. Uběhlo jen 47 let.

Jedu ze starého chlupatého originálu, což skýtá radost z práce maximální a retro požitek vskutku autentický. Ze svého archivu lovím jediný vyškubnutý výtisk vystřihovánky, co jsem uchovával po desítky let. Jeho barevný soutisk není ideální – vidět je to především u jemných proužků, které pokrývají téměř všechny obvodové stěny a štíty roubené chalupy. Váhám, zda to nechat tak, nebo vzhledu trošku pomoci… zkusím pomoci. Jistěže ručně, no PCs, no printers! Tenkým štětcem a bělobou lehce obtahuji bílé proužky, do kterých se při tisku přelila barva z vedlejších okrových a hnědých ploch. No, snad je to po faceliftingu krapet lepší:

Ještě jedno dobarvení jsem provedl za pány autory: skla oken na dílech 3, 16, 28 a 30 (viz oba obrázky výše) jsou bílá – působí slepě a nepřirozeně ⇒ zabarvil jsem je bledě modrou. Stejně tak jsou hluše bílá vrátka zastřešené studny 34 – jak ale vidíme na obrázcích modelu v kolejišti R. Vyškovského, mají být dřevěná, hnědá ⇒ zabarvuji je hnědou s drobným náznakem latěk (černými čarami).

Podlepovat celé strany vystřihovánky, jak nabádá návod, jistěže nebudu, jelikož toť cesta vedoucí do pekel jest. Podlepovat ale budu festovně, kartonem, ovšem jen místně, v již naohýbaných a slepených plochách.

Stavbu začínám dle návodu základnou, podložkou. Ta je narýsována v konečné velikosti 1:1 oranžovými linkami přímo přes návodný text a má se vyrobit z překližky silné 3 mm či více. Nemaje v domácích podmínkách ni překližku, ni svěrák, ni pilku, volím jako podložku dvě vrstvy silného kartonu, které dohromady dají ony 3 mm.
Mohu jen doufat, že model bude s podložkou pasovat… návod praví, že se model začne lepit na takto připravenou základnu. Čili jsem návod poslechl a základnu si připravil předem – v průběhu stavby jsem ale zjistil, že model není nutno postupně na podložku lepit, nepřipadlo mi to vhodné z hlediska postupu lepení. Model jsem slepil celý včetně okolního terénu a teprve potom jsem jej plácnul na základnu. Jinými slovy – mohl jsem až nakonec obkreslit přesný tvar podložky dle obvodu modelu, čímž bych neriskoval, že základna nebude přesně štymovat s modelem.
Naštěstí je konstrukce celého modelu velmi přesná, vše podstatné sedí na chlup a model se na podložce celkem pohodlně uvelebil… no, milimetřík bych na délku i šířku přidal. Ale po dokončení chalupy se mi už nechtělo podložku vyrábět znovu, čili s přimhouřením všech uší – OK.

Až do této chvíle jsem si pískal, jak jde práce hezky od ruky, vše krásně sedí. Nyní stačí z boku nasunout na dům velkou střechu 3… to ale nejde! Přehlédnul jsem nepříjemnou past – boční přístavky domu a přesahy na štítech střechy 3 nedovolí střechu nasunout.
Nakonec jsem střechu nějak ukecal a na dům nasunul, ovšem s velkými obtížemi – musel jsem namordovat a silně vyhnout přesah štítu střechy 3 a též vznikl nepříjemný problém, jak nanést lepidlo v místě styku střechy s bočními přístavky, když se střecha musí na své místo velmi těsně a bez vůlí posunovat… čímž jsem si navíc jako bonus natrhnul tenké boční šikminy pod černou stříškou přístavku 30. No, horror, nadával jsem si…
Pokud budete tento model lepit, bacha, nepřilepujte k domu přístavek 30 – nejprve nutno nasadit velkou střechu 3!

Když se podíváte na střechu chalupy na obrázku výše vlevo, uvidíte v její pravé části, vedle černé stříšky, takový poměrně ohavný flek, jako by tam autorům něco ukáplo a nešlo to už pořádně zamaskovat. Ten flek by mi ani tak nevadil, tkalcům tam možná trochu zatéká na role rifloviny a je to prostě ruční malba se všemi duhy i neduhy – žádná nudná sterilita. Ovšem je zajímavé, že stejný flek je i na střeše původní chalupy v kolejišti R. Vyškovského:

Chalupa v domácím kolejišti rodiny Vyškovských i vystřihovánka v ABC musely vycházet z téže vybarvené konstrukce, ze stejné originální „matrice“.

Stavení je prakticky hotovo, pokračuji okolními lomenými terény. Tím, že jsem části chalupy nelepil postupně na základnu, se mi neustálou manipulací s modelem ukývala, uplápolala a nakonec utrhla černá bočnice terénu 11 (snímek zcela vpravo) – inu, letitý papír nesnese opakované tanečky příliš dlouho, že…

… náprava ale nebude složitá.
Terény objímající celou chalupu a vstupní schodiště jsou hotovy, retušování všech těch šubráků, přes které vede ohyb či řez, dává trochu práce:

Tak a včil jsem měl obkreslit obvod celého modelu s terény a udělat přesnou podložku. Já ji ale mám už hotovou a je tady chvilka napětí, zda model bude na podložce sedět… ale jo, bude, jakž-takž. Naposled se podíváme modelu „pod sukně“, než jej přilepím k základně:

Základna měří na délku 14 cm, největší šířka při levé hraně je 11,4 cm.

Zbývá drobotina na povrchu modelu: komín, studna, plot, stůl a dvě židle.

Hlava komínu 36 není zachycena na žádné ze čtyř návodných kreseb, ani její číslo nenavazuje na číslo těla komínu 10, což vše naznačuje, že autoři zakončení komínu zakomponovali do vystřihovánky až v nějakém pozdějším stadiu prací.
Celá vystřihovánka je konstrukčně přesná, vše skutečně sedí výtečně… s jedinou výjimkou: nepozdává se mi sklon komínu. Někdy je obtížné narýhovat přesně kratičké chlopně pod nějakým úhlem, když se ohybová čára kvůli nesoutisku rozlévá do okolí – snažil jsem se pracovat přesně, ale komín na střeše mi „padal“, nevycházel svisle – musel jsem jej trošku zespodu vypodložit. I tak ho ale nemám přesně svisle, zůstal lehce nakloněn.

Na závěr radost náramná, a sice oblíbené vyřezávání jalových meziprostor alias „vzduchů“ z noh stolu, židlí a mezi laťkami plotu. Chtělo to ostrý skalpel a několik magických zaříkávání po babičce, aby takovou proceduru ten starý papír vůbec snesl (srdíčka v opěradlech židlí už nechávám mladším sekáčům a řezáčům):

Jak jsem již uvedl, nevybarvené dveře oné „kadibudky“, čili kryté studny 34, jsem domaloval (obr. níže vpravo):

Všechny ždibečky došmikány, dožmoulány a dopatlány, vše, co upadlo, dávám nenápadně zpět na své místo. Přidávám ještě na terén tu a tam pár chomáčků molitanových trsů a „podpis“, který dávám ke všem papírovým chalupkám: tři klády z větviček čaje Kukicha:

Dokonáno jest, tkalcovská chalupa z Jizerských hor je hotova:

A ještě porovnejme model této tkalcovské chalupy s modelem její sousedky v onom kraji, s chalupou z Jizerských hor, která měla štěstí na mnohé edice: nejprve v ABC č. 11/28 (únor 1984), v sešitu Déček č. 3 (červen 1987), v ABC č. 17/38 (květen 1994) a naposledy ve Zlaté knize vystřihovánek R. Vyškovského (květen 2007). Oba modely si jsou podobné názvem i svým charakterem, neboť i jejich předlohy se podobají, jsou to ovšem dva různé objekty. Druhý jmenovaný model ztvárňuje letní sídlo rodiny Vyškovských:

Co říci závěrem: stavba se mi líbila 😎 . Jsem rád, že jsem se k této dřevní vystřihovánce klasického Skansenu ABC po desítkách let dostal (za impuls ke stavbě děkuji Pepovi Kropáčkovi). Není to úplně triviální model – inu, autory jsou architekti; spadl jsem do pasti při nasazování střechy, i lomený terén nese svá úskalí a jako snad každý modelář jsem si nakonec pod fousy brblal, že kdybych to někdy dělal znovu, tak… však to znáte. Oceňuji vysokou přesnost celé konstrukce, vše krásně pasuje – snad až na sklon komínu vůči střeše.
Prima, díky autorům a starému ábíčku za toto dílo.

Galerie modelu je tam, kde byste ji nejspíš hledali a nakonec i našli.

-StF- (za spolupráci na textu a obrázcích děkuji RoBertinovi)