Název: | Tyrrell Ford 005 |
Autoři: | Richard Vyškovský a Pavel Blecha |
Aut. kód: | BV-013, upravená reedice M. Antonického: JA 083 |
Vydavatel: | ABC č. 1 / roč. 19, vyšlo 30. 8. 1974, reedice: č. 16/39 (10. 4. 1995) |
Pozn.: | První vystřihovánka vozu F1 v ABC. 1. vyd.: vůz se startovním číslem 5; 2. vyd. je upraveno a doplněno: lze sestavit vůz s číslem 1, 2 nebo 5. Kartička Atlasu ABC: č. 24/18 |
Měřítko: | 1:24 (neuvedeno) |
Rozsah: | 2 strany A4 |
Počet dílů: | 54 číslovaných / 80 fyzických |
Fotogalerie: | Ano |
KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Tyrrell Ford 005
Tým bývalého spolumajitele dřevařské firmy Kena Tyrrella (jeho bratr poté, co Ken „emigroval“ k automobilovým závodům, ještě živnost provozoval), patřil na sklonku druhé desítky let existence oficiálního šampionátu F1 k těm úspěšnějším. Ovšem dlouho se pouze chlubil cizím peřím – po úspěšném působení v F2 povýšil o kategorii výš a v roce 1968 s vozy Matra a motory Ford sahal díky Stewartovi po mistrovském titulu. Jen kvůli nehodě malého Skota v F2 se to nepovedlo, o to drtivější byl triumf o rok později. Když pak Matra spojila své síly s Chryslerem, a tím pádem opustila značku Ford, s níž měl Tyrrell smlouvu, musela stáj vzít zavděk prodejním modelem March. V té době už ale Tyrrellův konstruktér Derek Gardner pracoval na prvním voze nesoucím jméno jeho zaměstnavatele. Během pouhých dvou let vytvořil nováček na poli tvůrců vozů F1 čtyři modely (001-004), z nichž byla nejúspěšnější „trojka“ – vyhrála v letech 1971-1972 osm závodů.
V roce 1972, po spíše epizodním typu 004 (Stewart na něm jel pouze GP Monaca 1972, jinak ho dostal k dispozici příležitostný pilot Depailler a po prodeji na něm jezdil jihoafrický šampionát F1 domácí Eddie Keizan), obhájce titulu ztrácel na vynikající Lotus 72 pilotovaný E. Fittipaldim. Stewart proto tlačil na Tyrrella, aby Gardner urychlil vývoj typu 005, ovšem Ken odmítl unáhlené kroky a nechat pilota riskovat na nedostatečně odzkoušené konstrukci. Navíc jeden prototyp zničil F. Cevert při testech v Le Castellet, druhý Stewart při tréninku na Brands Hatch. Proto se premiéra odehrála až v rámci Grand Prix Rakouska. Tradičně robustní konstrukce – Gardner si liboval v kulaté plné přídi – se ukázala být rychlá, ale ještě nevyzrálá. Stewart ztratil dva důležité závody (Rakousko – 7., Itálie – porucha spojky) a vyhrál až zámořské a závěrečné závody sezóny, které však už nemohly nic změnit na Fittipaldiho korunovaci. Současně s „pětkou“ Gardner připravoval typ 006, což ale byla téměř identická kopie předchozí verze lišící se pouze v detailech, o čemž svědčí i fakt, že oba vozy měly naprosto shodné rozměry. Největším rozdílem byl především tvar aerodynamické komory nad motorem zvané lidově „komín“, dále pak tvarově odlišné boční segmenty. Druhý pilot týmu Cevert už ji zkoušel ve zmíněných Grand Prix na americkém kontinentu. „Pětka“ byla odložena ad acta po Jižní Africe 1973 – jeden vůz tu zničil Stewart v tréninku a pro závod dostal k dispozici novější Cevertovu „šestku“; Francouz odkroužil závod na náhradním monopostu 005 a nebyl klasifikován. Pak už Tyrrell výhradně používal vozy 006.
Pohledem do různých statistik zjistíme, že se Tyrrell 005 ještě čtyřikrát v závodech objevil, ovšem těchto účastí se týká pověstné ale. V Kanadě 1973 ho dostal jako třetí pilot k dispozici Chris Amon a jeho monopost měl zcela odlišnou příďovou partii: namísto tradiční kulaté dostala klínový tvar se spoilery po stranách. Jak ukázal následný vývoj, Gardner už si tady prověřoval cestu, která ho dovedla až k typu 007.
Tyrrell 005 prožil svou derniéru v prvních třech závodech sezóny 1974, kdy ho pilotoval Patrick Depailler (novější „šestku“ měl k dispozici J. Scheckter). Po závodě na černém kontinentě došlo k posunu – Francouz zdědil po Scheckterovi 006 a Jihoafričan povýšil na novinku v podobě Tyrrellu 007.
Pokud se podíváme na vůbec první papírový model F1 v časopise ABC, s největší pravděpodobností byl vytvořen podle kresby našeho závodníka, designéra a malíře Václava Krále (obr. výše). Pro tuto variantu hovoří dvě zásadní věci – na obrázku nejsou zobrazena zpětná zrcátka, která chybí rovněž v první verzi vystřihovánky, a také kola jsou zhruba stejných rozměrů, což neodpovídá skutečnosti, jak lze vidět z uvedených snímků.
Fotografie vozu tehdy sice byly otištěny v různých časopisech, ale označení bylo zavádějící (nebo pouze lakonické: Tyrrell Ford), navíc se vozy závod od závodu různě upravovaly s ohledem na dané podmínky trati. Většinu Grand Prix jely monoposty Tyrrell 005 s podstatně větším ramboxem („komínem“). Nejblíže se modelu blížilo provedení z tréninku na Grand Prix Anglie 1972, ovšem zase neodpovídalo zbarvení – a především startovní číslo.
I přes zmíněné nedostatky se jednalo o průlomový model, který vytvořil cestu pro další tvůrce vozů F1.
Tyrrell Ford 005 – technická data:
- Podvozek: hliníková skořepina
- Rozvor: 2386 mm
- Rozchod kol vpředu / vzadu: 1590 / 1590 mm
- Hmotnost: 560 kg
- Motor: vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFV, objem 2993 cm3, výkon 336 kW (457 k) při 10 800 ot/min., hmotnost 168 kg, vrtání × zdvih: 85,7 × 64,8 mm, hliníkový blok a hlavy
- Převodovka: manuální pětistupňová Hewland FG 400
- Pneumatiky: Goodyear
- Palivo: ELF
RoBertino Pavelka
Kam dál: