Název modelu: UDS 110p Detvan
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 9 / roč. 24 (vyšlo 7. 1. 1980)
Reedice: Déčka 2 – Stavební stroje (listopad 1986); ABC č. 4+5/44 (22. 2.–8. 3. 1999)
Autorský kód: VY-1.17
Měřítko: 1:32, rozměry modelu:
– délka s maximálně vysunutým ramenem: 320 mm
– délka se zasunutým ramenem: 252 mm
– šířka: 85 mm
– výška po střechu kabiny: 90 mm
Rozsah: 3 str. A4
Počet dílů: 59 číslovaných / 77 fyzických papírových
Lepeno: z originálu z Déček 2 v červenci–srpnu 2018, dokončeno 12. 8. 2018 (-StF-)
Ani nevím, kdy jsem naposledy lepil stavební stroj. Asi nikdy. UDS 110p, univerzální dokončovací stroj pásový, stojí na samém počátku série papírových modelů stavebních strojů v měřítku 1:32 z časopisu ABC a slepení si vskutku zaslouží ⇒ neušel ani mé pozornosti. Stroj byl vyráběn na Slovensku, v ZŤS (Závodech ťažkého strojárstva) Detva.
Na jeho první vydání v ABC v lednu 1980 si pamatuji jen velmi nekontrastně. Ročník 24 byl posledním, který jsem odbíral, a coby student prvního ročníku střední školy jsem ábíčko sledoval už jen povrchně a spíše jsem v něm hledal elektrotechnické návody. Dětství bylo v háji, zájmy a koníčky se měnily a přestal jsem vystřihovat vystřihovánky a slepovat slepovánky. Nůžky byly u mne vystřídány kleštičkami, Herkules pájkou a vystřihovánky cuprextitem. Dočasně!
Tématicky je údéeska velmi atraktivním modelem, vždyť která dětská chlapecká duše někdy nezatoužila býti bagristou (a taky popelářem!). Prostě – správně chlapský stroj.
Model arch. Richarda Vyškovského není příliš složitý: nemá zpracován interiér kabiny či motoru, též pásový podvozek je řešen velmi jednoduše, což ale není nikterak na škodu a model krásně zapadá do bohaté tradice pohodových ábíčkovských vystřihovánek, které měly za úkol potěšit, vzdělat a přilákat k tvořivé ruční práci. Přes svou jednoduchost model obsahuje dostatek stupňů volnosti a hravosti, tj. nástavba i výložník se všemožně pohybují a natáčejí, a celkově model působí věrně.
Model UDS 110p vyšel celkem třikrát a vzniklo klasické dilemno, který výtisk rozkuchat. Pečlivě jsem v ruce a oku vážil všechny tři… a nakonec jsem poprvé v životě rozšvácal sešit Déček, čili jsem zvolil verzi nejcennější. Trhalo mi to srdce, ba i stříhalo a ohýbalo (neretušovalo), ale toto vydání má prostě nejlepší tisk – a navíc je rub nepotištěný, což je velká výhoda. První vydání z ABC má tisk poněkud mdlý a světlý, naopak reedice ze 44. ročníku je barevně přepálená – rozdíly v kvalitě tisku jsou vidět na náhledech vystřihovánek výše. Ve svém fotoarchivu jsem našel snímek modelu slepeného z třetího vydání ze 44. ročníku (obr. vpravo).
Model budu stavět jako čisté retro, žádný tuning či apgrejd. Podobná harakiri nechávám mladým, dynamickým a flexibilním kaskadérům, jako je třeba Martin Č. z Brna, který z původního modelu vyždímal opravdu maximum – viz dopracovaný interiér kabiny, provzdušněný a plastičtější podvozek i prořezané kruhové otvory ve výložníku:
Dávná vystřihovánka arch. Vyškovského už je dnes překonána neskonale složitějším, detailnějším a propracovanějším modelem, jako ostatně již mnohé jeho vystřihovánky techniky – inu, pokrok nelze zastavit. UDS 110p zkonstruovaný MUDr. Janem Bruthansem najdeme v katalogu jeho firmy Ripper Works pod kat. číslem RW-63. Jde o vskutku parádní maketu.
UDS 110p Detvan – stavba modelu
Nuže, lepme. Začínáme nesložitým podvozkem s pásy. Boční strany i střední spojovací díl podlepuji pevným papírem, aby celá tato nosná sestava udržela těžkou nástavbu:
Následuje vlastní otočná nástavba s motorovým prostorem a kabinou. Dle návodu vlepuji do zadní části nástavby protizávaží o hmotnosti cca 20 g ⇒ použil jsem trojici šroubů M6 a dvě matičky, což dohromady dává doporučovanou hmotnost. Šrouby jsem prostě přilepil ke spodní ploše nástavby Herkulesem:
Jak vidno výše, nástavba je členitým kvádrem s velkými plochami, proto jsem ji zevnitř dostatečně vyfutroval pevným papírem a výztuhami z tlustých kulatých párátek, aby držela tvar.
Nástavba jen nasucho položena na podvozek, jakže to bude vypadat 😎 :
Stavba je zatím pohodová a vše perfektně sedí. Ovšem následuje past, do které jsem se chytil díky vlastní blbosti: montáž dvou dolních ramen hydrauliky 17. Na jedné jejich podélné straně je totiž grafika, namalovaná úzká trubka patrně hydrauliky nebo mazání nebo něčeho podobného. Návod nijak neupozorňuje, jak obě pístnice 17 upevnit, zda s onou grafikou nahoru, nebo dolů.
Aniž jsem se pořádně podíval na fotky skutečného stroje, kde je tenká trubka vidět NAD pístnicí, čili nahoře, pochopitelně jsem je na model uchytil obráceně, s naznačenou kresbou dolů:
Došlo mi to až po slepení celého podpůrného mechanismu výložníku (viz obr. výše) a začal jsem skřípat svými zbylými zuby, jak jsem si mohl takovou pohodovou stavbu tak znepříjemnit. Demontáž byla zcela nemožná… urvat nějak obě pístnice z nalepené osy a otočit je? Urghh… náhradní díly nemám, stavím z jediného originálu. Nezbylo než si udělat kopie obou pístnic 17 z dalšího archivního výtisku, vystřihnout úzkou horní i spodní plochu a nalepit na původní díl. To vše dvakrát.
Trochu jsem se tak zpronevěřil čistokrevné stavbě z originálu a ikonce na začátku tohoto reportu (No PCs, no printers), ale snad mi ty čtyři miniaturní zkopírované kousky odpustíte, za cenu správněji vypadajícího modelu (na snímcích níže jsou oba písty hydrauliky 17 ještě před opravou).
Následuje hlavní pracovní rameno, neboli výložník. Modelář poněkud zaváhá nad jedním z jeho dílů, a sice nosičem či držákem 24. U konstrukce tohoto dílu byl arch. Vyškovský nějak rozostřen: nejsou označena místa pro slepení a nalepovací plocha je vybarvená, s matoucí čárkovanou čarou:
Dále budou trochu vidět rubové strany tohoto dílu, a sice zezadu ⇒ stěny nosiče podlepuji žlutým papírem, čímž se i zpevní okraje otvorů pro osu 27.
Autor použil „pozitivní“ viditelné barevné chlopně, kterými se díl 24 lepí na hlavní rameno 23. To je zrádné řešení, grafika na povrchu navazuje klopotně a vůbec nějak divně. Myslím, že by šlo celou věc vyřešit jinak, s chlopněmi dovnitř, do dílu 24.
Totéž platí pro díl 29 a jeho viditelné chlopně.
V psaném návodu je chybka, v pasáži o připojení hlavního ramene 23 na stroj, na držák 20: horní ramena hydrauliky 25 se nasunují do dolních 17, nikoli do 26.
Na obrázcích výše je patrná další záludnost, na kterou není nijak v návodu upozorněno, a sice umístění dvou reflektorů 19. Oba tyto díly jsou označeny stejným číslem 19, což je chyba, jelikož nejsou stejné – liší se excentrickou polohou samotných světel, čili jedno je pravé a druhé levé. Ale které je které?
Popis chlopní dílů 19 nabádá, ať se reflektory nalepí se svítilnami blíže k sobě. Poslechl jsem autora vystřihovánky a provedl jsem to takto. Oba díly lze ale snadno přehodit mezi sebou a dostupné obrázky ukazují, že světla by měla být naopak dále od sebe. Přijde mi to i logičtější, pro širší osvětlený prostor. Ale nechávám to tak:
A zvolna se blížíme k cíli, zbývá poslední větší část, a sice výsuvná část s lopatou. Při upevňování lžíce 41+42 pracujte vskutku s rozmyslem, jelikož je velmi snadné lžíci umístit na osu naopak, svádí to. I já ji tam bacil špatně. Naštěstí jsem ještě před zalepením zahlédl v návodu velmi případnou poznámku, ať nenasadíme lžíci na osu obráceně! Koukám na své dílo – a hele! Mám ji naopak! Včas napraveno:
Konstrukce a návod předpokládají, že velký výložník bude držet v jakékoli poloze jen třením v hlavní podpěře a ve dvou pístech hydrauliky. No, tak to, bohužel, není můj případ. Po nasazení výsuvné lopaty na rameno je celý výložník převážen dopředu a čeká mne úkol zvýšit tření v mechanismu, anebo dát do ramene protizávaží.
Provedl jsem kombinaci obojího: do obou pístnic 17 jsem vsunul a vlípnul úzký proužek papíru a dovnitř ramene jsem spustil a vlepil jednu matici M6 obalenou v papíru, jako protizávaží. Mělo by to zafungovat.
Hlavní podcelky jsou připraveny ke kompletaci. Provedl jsem malou grafickou úpravu: začernil jsem jeden kulatý „otvor“ u lopaty a jeden na konci hlavního ramene, pro naznačení skutečných děr – model v té své velké žluti malinko prokoukne a získá optickou plasticitu:
Zbývají poslední povrchové detaily: ochranné tyče, zpětné zrcátko a stěrače.
Tyč 56 obsahuje grafickou chybku: spodní vybarvená chlopnička má být žlutá, nikoli hnědá, jelikož dosedá na čistě žlutou plochu ⇒ zamaloval jsem ji nažluto. Autor patrně vybarvoval všechny tyče stejně, ovšem neuvědomil si, že tato jediná dosedá na zcela jinou plochu:
Odraznou plochu zpětného zrcátka 52 nepatrně upgraduji chromovou fólií – slunce se v ní odráží 😎 :
Nástavba je hotova…
… a UDS 110p je možno sestavit do finální podoby. V návodu je zmíněno možné lakování modelu (jednotlivé podcelky by se měly lakovat jistěže před kompletací, před navlečením na osy, ať lak neznemožní jejich pohyb), ale této riskantní operaci se vyhýbám – nelakováno:
Vše se hýbe a otáčí, jak má: nástavba se otáčí dokola kolem svislé osy, hlavní rameno se sklápí a zvedá, nástavec ramene se lžicí se vysouvá a zasouvá, hlava nástavce se otáčí kolem podélné osy a samotná lžíce se sklápí a zvedá („bagruje“).
Modelu ještě vyrábím krabičku, či spíše ŠKATULI, jelikož není úplně malá: má rozměry 22×12×12 cm a stroj se do ní vejde v rozloženém stavu, s oddělenou lopatou:
Závěr návodu u prvního vydání informuje modeláře, že jde o první model ze série stavebních strojů a že měřítkem odpovídá autodráhovým modelům (budiž) a kamionu Kamaz, který vyšel cca osm měsíců před tím, v čísle 18/23. To ovšem není úplně přesné, nákladní Kamaz 5320 nemá uvedeno měřítko a svou velikostí je menší než 1:32, cca 1:39, což vyžaduje, aby byl při vystavování s novými stavebními stroji umísťován v pozadí, vzdálen, a tudíž o něco menší.
Co se to sem valí dneska,
stará dobrá UDSka,
jako Cimrmana Švestka,
jak prádlo ve větru pleská,
papírově milá, hezká,
Standova to UDSka.
Když se krychle vine k pásům,
úsměvy ztuhnou i rasům.
Stavební stroj tiše přede,
zkušeně ho Standa vede,
zanedlouho bude v cajku,
završíme tímto bajku.
Jsem vždy rád, když mé přátele, útlocitné a jemné to duše, inspirují mnou patlané modely k umění, a sice k takzvané modelářské lyrice. Nejinak tomu bylo i u této údéesky. Poém výše udrásal již v průběhu stavby slavný lyrický bard a (nedo)ceněný dadaistický textař RoBertino.
A ještě nesmělá ukázka od mladého začínajícího veršotepce Michala „Medium“:
To Standa ještě chodil do školy,
když tyhle ocelové hrsti,
s radostí ryly rygoly,
v naší socialistické vlasti…
No, děkuji velice, pánové, jedno oko nezůstalo suché!
Co říci závěrem: stavba se mi líbila 😎 . UDS 110p je skutečná ábíčkovská klasika v podání nejoblíbenějšího autora vystřihovánek. Stavba je velmi pohodová, i přes uvedené drobné nesrovnalosti. Konstrukčně vše sedí a na stole vám rychle vyroste pohledný a hravý, pohyblivý model. Žlutý bagr! A po jeho dokončení si jen s lehkým úsměvem řeknete: Požehnaný to čas, zabavit se tímto! (… pokud ovšem není nablízku manželka).
Galerie modelu UDS 110p je na svém místě ve fotogaleriích stavebních strojů.
-StF-
