Název modelu: Usedlost z Českomoravské vrchoviny
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 16 / roč. 21 (vyšlo 14. 4. 1977)
Reedice: ABC č. 24/35 (30. 8. 1991), č. 9/39 (2. 1. 1995)
Měřítko: cca 1:150 (neuvedeno), půdorys usedlosti: 125×110 mm
Rozsah: 1,8 str. A4
Počet dílů: 32 číslovaných + 6 terénních dílů označených písmenem / 39 fyzických papírových + 22 ks trámků ze sirek
Doprovodný článek: ano
Lepeno: z originálu z 2. vydání (z ABC č. 24/35), červen-červenec 2017, dokončeno 22. 7. 2017 (-StF-)
Na stůl se mi snesla další „chalupka“ značky RV, která měla to štěstí, že vyšla v ábíčku hned třikrát. Přesto bývávala málo vídávána na modelářských akcích – nevím proč. Jako šesťák základní školy, kdy v tom čase vyšla, jsem ji nelepil, ani pořádné foto tohoto modelu dosud nemám ve svém fotoarchivu. Čili nastal pravý čas, aby vyšla ze stínu a ukázala své přednosti či záludnosti – nedávno oslavila čtyřicátiny a patří do „zlaté éry“ ábíčka. A je to jeden z prvních modelů lidové architektury, které arch. Richard Vyškovský zpracoval již sám, bez dlouholetého spolutvůrce Pavla Blechy.
Usedlost z Českomoravské vrchoviny – stavba modelu
Stavět z prvního vydání sice bylo lákavé (č. 16/21 je právě to číslo, ve kterém vyšel legendární článek Martina Pilného „Malý Richard, ten se má“ s báječnými barevnými snímky domácího kolejiště rodiny Vyškovských), ale odolal jsem – pro stavbu jsem zvolil výtisk z následující reedice, která má nejpřijatelnější tisk, i když i zde se tenké proužky barev lehce slévají a žlutá vrstva je hnutá.
Nevýhodou je poměrně tenký papír (10-20 gramíků navíc by neškodilo, větší plochy nutno podlepit) a nepříjemně potištěný rub, což činí potíže při rýhování z rubu, a navíc lehce prosvítá tisk na bělostných stěnách stavení (u oken chléva 1 si tedy můžeme přečíst velký nápis MINIBOX) – inu, bolesti z ábíček pozdějšího věku vcelku běžné:
Pozor na prořezy u dílu 1 – je tam dlouhý prořez u dveří, který jsem zcela přehlédl, a dále prořez pro vikýř 11. Nevšiml jsem si ho, jelikož díl 1 před vystřižením těsně přiléhá dlouhou společnou obrysovou čarou k dílu 2 – po oddělení obou dílů jsem už prořez pominul a rovnou bílou plošku pro díl 11 bohorovně ohnul s okolní dlouhou chlopní, což je patrné na obrázku výše. Přiměřeně se stydím. Náprava naštěstí není problematická.
Dvě okna chléva 6 vlepena do stěny 1 – otvory pro okna mohly být o milimetřík užší. Pozor u stěny 3 – jsou tam dva tenké prořezy pro vlepení chlopní: prořez pod dveřmi je celkem zjevný, ten mezi okny je ale docela nenápadný.
Díl 2, roh obytného stavení – je tam chyba u vystouplé podezdívky: na rohu zůstane díra s malou chlopní. To je renonc dosti nepříjemný; pokud o něm víte předem, dá se kritické místo jistěže vystřihnout tak, že na rohu díra nevznikne. To ovšem nebyl můj případ, tento model skládám poprvé, předvídavost na nule jsa absolutně důvěřiv k rýsovačskému umu Mistrovu, a do pastičky jsem se lapil:
Navíc zde jemnocitné oko modelářovo čelí autorově kreslířské doslovnosti: rušivé čárkované ohybové čáře po celé délce bělostné podezdívky. I za rohem budovy. Co s tím? Po chvilce zvažování jsem zvolil radikální řešení: celou podezdívku přelepuji bílým papírem – což je riskantní krok, zvětšuji proporce budovy, ale nějak se s tím poperu:
V terénu dvora 15 jsou dva prořezy pro kamennou rampu 16. Po přilepení dvora 15 na své místo je kratší prořez částečně překryt chlopní dílu 1 => nutno doříznout.
Po zkompletování střechy 7 a jejím posazením na obytné stavení zjistíme, že zbývá malý nevybarvený trojúhelníček – je ale nenápadně skrytý pod střechou:
Na střeše chléva 10 je čerchovaná čára pro ohyb stříšky nad vrátky – no, věřím, že jsem lepil přesně, a vyšlo mi, že tam ohyb není, střecha vychází hladce rovná shora až dolů a dokladuje to i návodná kresba, kde ohyb není nakreslen:
Střechy chléva i obytného stavení jsou na svých místech:
Trochu trpělivosti vyžaduje osazení 22 ks trámků na podbití střech, zrobených ze ždibků sirek:
Následuje třetí a poslední budova usedlosti, kůlna. Pozor u střechy 21, její přilepení je docela obtížný krok:
Dvůr usedlosti uzavřeme vstupní branou a zdí. Vrata vstupní brány 24+25: je dobré je „provzdušnit“ vyříznutím meziprostor mezi laťkami, což ale není jednoduchá procedura. Laťky jsem proto vyrobil extra a vlepil do vrat (možná jsem je mohl udělat o desetinku tlustší):
Bílé sloupky obou křídel vrat mají na hranách rušivé čárkované ohybové čáry => odškrábnul jsem je skalpelem:
Komín 13+14 lepím až na úplný závěr, abych jej při manipulaci s modelem 115× neulomil. Opět retušuji neočobijné ohybové hrany na bílých plochách komína:
Hrubý model usedlosti je hotov. Zbývá jej usadit na drobnou podložku, ať není takový nahatý, a doretušovat ohybové čáry na plochách terénu. Ty ohybové hrany, to byl asi největší boj s celou vystřihovánkou. Jistě je možno je na modelu ponechat, ale… no… nic moc!
Podložku dělám opět ze sendviče několika kartonů, přes noc nechat pod knihami, ať drží rovinnost. A jako strážce usedlosti tam vetknu svou oblíbenou jabloň, NOCHovskou renetu:
Usedlost z Českomoravské vrchoviny hlásí příchod mezi slepené modely, mezi tu prima partu kousků poskládaných po čtyřiceti letech od svého vydání:
Co říci závěrem: stavba se mi líbila 😎 . Richard Vyškovský rýsuje přesně (odpouštím tu ďouru na rohu podezdívky budovy), díly k sobě pasují výtečně. Vystřihovánka je doplněna doprovodným textem, který poučí modeláře o tom, co vlastně staví a z jakéhože to koutu naší vlasti. Bravo, děkuji.
Kdyby usedlost z Českomoravské vrchoviny lepil Karel Čapek, napsal by závěr možná nějak takto (jsemť inspirován jeho nepřekonatelnými cestopisnými fejetony, které právě louskám):
Tak tady to máš, člověče, jako na dlani, čisťounké stavení, rovně tesané, ve větru chráněné a dobře zrobené. Tu jabloňka obsypaná, jako by si Eva s Adamem právě obrali pár jablek. Nic než boží grunt, na němž ani není vidět tu lidskou práci, tak dobře a čistě je udělána páně architektem. A pocestný se nezbaví pokušení tak trochu si zageneralizovat: Není snad tou nejlepší metodou právě pro malé národy nahradit kvantitativní ideály ideálem kvality?
Galerie modelu je na svém místě.
-StF-
