Název modelu: Usedlost z jižního Slovenska
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 15 / roč. 26 (vyšlo 9. 4. 1982)
Autorský kód: neuveden
Měřítko: cca 1:150
Rozsah: 2 str. A4
Počet dílů: 45 číslovaných / 59 fyzických papírových
Lepeno: z originálu v srpnu–říjnu 2024, dokončeno 28. 10. 2024 (-StF-)

Na stole mi přistál, dalo by se říci nenápadný přírůstek do Skansenu ABC Richarda Vyškovského, a sice usedlost z jižního Slovenska. V časopise ABC vyšel v době, kdy jsem chodil do třeťáku střední školy a ábíčko jsem už nesledoval. Až po drahném čase se mi dostaly do rukou sešity, které mne v mládí minuly, včetně tohoto čísla 15/26:

Stavba je to na první pohled zajímavá: obsahuje totiž sloupoví – vskutku interesantní prvek u lidové stavby s doškovou střechou; v domě musela bydlet nějaká vesnická honorace, možná zámožný sedlák.
Zkraje návodného textu se dozvíme, že si můžeme sestavit tzv. hontský dům z oblasti jižně od Banské Štiavnice. Podobným způsobem se domy stavěly na jižní a jihovýchodní Moravě a v jižní části Slovenska, tj. v oblasti tzv. hliněného domu.

Tento model, byť jistě půjde o efektní ukázku práce arch. Vyškovského, vyšel v ABC pouze jedinkrát, zopakování se dosud nikde nedočkal – o to větší mám motiv si jej sestavit a zjistit, jak vlastně vypadá.

Usedlost z jižního Slovenska – stavba modelu

Nuže, lepmež. Stavím z originálu. Za ta léta mi prošlo rukama vícero těchto ABC a vybavuji si, že zdaleka ne u všech byl uspokojivý soutisk barev této vystřihovánky, nechvalně známá to bolest ábíčka tehdejší doby. Přesto se mi povedlo v archivu uchovat jeden kousek s dobrým tiskem – má ruka šátralka jej ruče vylovila a jdeme na to:

Hlavní budova usedlosti:

Vnitřní oblouk brány 23 – u připojovacích chlopní k bráně 22 jsou čerchované čáry ohybu – ovšem pozor, zde neohýbat, není tu ostrý ohyb, oblouk je plynulý.
Vstup brány 22 – na dvou malých chlopničkách je číslo nalepovaného dílu 11 – je to chybka, mají to být čísla 21.
Díl obvodové zdi 21 – chybí tam jedna spojovací chlopeň v rohu plochého kvádru, do kterého se tento díl 21 má sestavit.

Dlouhý díl klenby oblouků 7 – jeho konce plynule přecházejí z oblouku do svislé plošky, čili ta svislá část se nemusí rýhovat, jak naznačuje čerchovaná čára – není tam ostrý ohyb.

Náročnějším krokem je sestavení dvorního průčelí hlavní budovy, dílu 5, se zaklenutím oblouků 7 – upozorňuje na to i text návodu. Drobné trojúhelníkové chlopničky na díle 7, v místech oblouků, odřezávám ⇒ v obloucích díl lepím k průčelí 5 natupo.
Nad dílem 5 se člověk trošku pousměje – s pochopením – to je on, typický RV! 🙂 – díl je to složitější, komplexní, náročný k udržení všech rovin a řeknete si, že mohl být rozdělen na vícero částí. Ovšem arch. Vyškovský se v deskriptivní geometrii vyžíval a pokud nemusel vnášet do dílu „nadbytečnou“ dělicí rovinu, tak ji tam prostě nevnášel. Nakonec vše k sobě hezky zapadne a sedne, jak jsme u jeho prací zvyklí, ale stavitel musí dávat pozor na rovinnost a hrozbu zkroucení či zlomení takových dílů.
Ovšem i takový mistr oboru, jakým byl Richard Vyškovský, se někdy hvízdne – a u složitějších dílů je toto riziko vždy vyšší – na díle 5 je chybička, na kterou ale přijdeme až v posledních krocích stavby (viz dále).

Na obrázcích výše je vidět ono pompézní sloupoví. Pozor při vlepování šestice sloupků 8 – není jedno, jak přijdou vlepit do průčelí 5: sloupky mají na svých koncích ozdobné proužky, které se liší – sice na první pohled skoro vůbec, ale liší ⇒ orientujte se podle kresby prvního a posledního osmého „sloupku“, které jsou jen naznačeny přímo na díle 5, coby začátek a konec řady sloupků.

Jdeme na mohutnou doškovou střechu hlavní budovy, jejíž hlavní díl zabírá téměř půl stránky vystřihovánky:

Střechu jsem festovně podlepil kartonem – to je naprostá nutnost, jinak nebude rovná. A šup s ní na obvodové zdi – i ty jsem po nasazení střechy zpevnil zevnitř kartonem, a to bílým, ať venku na bílých zdech neprosvítá nějaká tmavá barva.
Komín zatím do střechy nevlepuji ⇒ nechávám ho až na úplný konec, jinak bych ho při manipulaci s modelem určitě tak sedmkrát ulomil:

Tím je honosná hlavní budova usedlosti dokončena a pokračujeme druhou a menší budovou – špýcharem (sýpkou):

Špýchar:

Terén 34 – ploška pro nalepení terénní spojky 43 před vstupem do špýcharu je několik mm mimo osu vchodu ⇒ nutno z části doretušovat:

Následuje střecha špýcharu – opět podlepena kartonem, zdi budovy jsou zpevněny bílým pevným papírem a podlepit přijde i malá spojovací stříška 33:

Text návodu obsahuje ještě pár drobných chybek:
– Není zmíněno přilepení rohové terénní spojky 38: je tam výčet spojek 36, 37, 39 a 40 – na číslo 38 se zapomnělo;
– křídla vrat 24 se nelepí na díl 21, ale na díl 22;
– návod říká, že máme „zkompletovat stříšku ohradní zdi“, ale neuvádí číslo dílu té stříšky: 33.

Až při vlepování malých vrátek 41 si všimnete, že u vchodu zdi 5, kam přijdou vrátka přilepit, je chyba, a sice u pravého křídla vrátek: nalepovací místo na díle 5 je umístěno uvnitř tloušťky zdi, nikoli vně jako u levého křídla vrátek – velký problém to ale není.

A už vyloženě finišujeme – zbývá studna 35. Richard Vyškovský se asi vyhýbal sledování krajně znepokojivého dílu Studna z televizního seriálu Třicet případů majora Zemana – nedivím se mu! – jinak by nevybarvil hrozivý otvor do studny blankytně modrou barvou ⇒ „díru“ jsem zabarvil hnědo-šedými odstíny.
Je to někdy trošku dilema nad modely architektury Richarda Vyškovského – jeho grafický cit a vnímání pestrého papírového světa mu velelo barvit okna budov pozitivní modrou barvou, čili odrážející se jasné nebe – a to včetně oken, která mnohdy skleněnými okny ani nejsou, např. do chlévů. V některých případech tyto spíše otvory než okna zabarvuji černou ⇒ model získá krapet na prostorové realitě (v chlívku či na půdě je prostě tma).

Model jsem jako obvykle bacil na sendvičový kartonový koláč, přidal jedno jabloňovité košťátko zn. NOCH (ano, pár zralých jablek mi při manipulaci popadalo 😉 ) a nechybí ani tři klády z japonského větvičkového čaje kukicha:

Usedlost z jižního Slovenska jest tímto hotova. Mnohá vrata a dveře jsou pootevřeny, inu, mají tam zrovna Den otevřených dveří 😉 :

Co říci závěrem: stavba se mi líbila 😎 .
Ač se desítky let zaobírám vystřihovánkami z časopisu ABC, tento model jsem blíže neznal, ani si nevybavuji, že bych jej vídával na modelářských akcích a výstavách; ve fotoarchivu jsem neměl jediný kloudný snímek této usedlosti – přitom určitě patří k velmi pohledným konstrukcím z dílny klasika Richarda Vyškovského. Dosud vyšel jen jednou jedinkrát, což mu přidává na unikátnosti – o to větší mám radost, že jsem si ho mohl omakat a po mnoha letech konečně prohlédnout.
Stavba je to pohodová, jde pěkně od ruky a vše hezky sedí, jsou zde výhradně papírové díly, čili žádné dřevěné trámky apod. – ano, k takové modelářské pohodlnosti nás nesmrtelný pan architekt vychoval – velké díky Vám, Mistře!

Osm obrázků hotového modelu najdete v Galerii.

-StF-