Název modelu: VAZ 2121 – Niva
Autor: Ladislav Müller
Vydavatel: ABC č. 12 / roč. 21 (vyšlo 16. 2. 1977)
Autorský kód modelu: ML-24-00
Měřítko: 1:32 (neuvedeno), délka modelu: 114 mm
Rozsah: 1,4 str. A4
Počet dílů: 31 číslovaných / 61 fyzických papírových
Informace o předloze: článek Roberta Pavelky
Lepeno: z ábíčkovského originálu v lednu-březnu 2020, dokončeno 15. 3. 2020 (-StF-)

Kdo si občas listujete starými ABC, patrně jste na tuto červenou ladu narazili ykskrát, přičemž yks = číslo větší než moc. Jde o ruský terénní automobil s komfortem osobního vozu, jak nás informuje úvodní text u návodu. Nemám jedinou použitelnou fotku tohoto klasického modelu z ábíčkovské historie, což je pro mne motivací si ji pořídit… čili model si nejprve slepit.
Je to echt-müllerovánka se vším, co k takové echt-müllerovánce patří a co tak mám(e) rád(i), že:

• Ne příliš atraktivní předloha
• Ne příliš atraktivní kresba a celkové zpracování (tyto první dva aspekty vedly k tomu, že se model lepil a lepí velmi málo, žádné reedice se nedočkal a je prakticky nevídaný)
• Poněkud odrazující návodná kresba (gor pro útlocitné povahy zmlsané návodkami arch. Vyškovského)
• Jako všechny modely automobilů L. Müllera má i tento VAZ zpracován interiér kabiny (!)
  
• Vzhledem k ruční, lehce volnomyšlenkářské kresbě a konstrukci můžeme očekávat pár WTF-breakdowns, nečekaných pastí při stavbě a balancování na hraně útesu
• A když vydržíme až do konce a z útesu nespadneme, přes výše uvedené odrazující features nás, pevně věřím, čeká milý a působivý modýlek. Jak je to možné? Inu, protože tomu tak je u müllerovánek VŽDY!

Kolegové auto-odborníci mne informovali o zajímavosti, že vystřihovánka zobrazuje prototyp vozu – od pozdějších sériových Lad Niv se lišil např. nárazníky, dále přední blinkry ještě neměl z Lady 2103 a naopak, zadní světla měl ještě z Lady 2103:

Nuže, lepme. Matlám z chlupatého originálu z ABC starého 43 let:

VAZ 2121 – Niva – stavba modelu

Hned první základní díl mi dal vzpomenouti na jiný Müllerův model, a sice na lokomotivu Škoda 55 E řady ES 499 001 (stavba modelu zde) – i u této Nivy jsem se zaseknul hned na začátku stavby: velký díl podvozku 1 je poněkud záhadný. Návod nabádá na „rovné slepení“, ale bočnice 1a+1b jsou nadvakrát podélně zalomeny, do mělké kolébky. Obě jejich nalepovací místa na dílu 1 jsou označena 1a, což je chybka – pravá strana s písmenem P má nést označení pro nalepení dílu 1b.
Konstrukce podvozku 1 zjevně nepočítá se zalomením, je to prostě plochá deska, na které bude sedět celý model. Vzniká dilema, zda podvozek zalomit dle jeho bočnic, nebo ho udělat plochý a rovný.
Návodná kresba napovídá, že spodek vozu není rovný, ale u přídě i zádě se zvedá, obdobný je i charakter karosérie, čili po zralé úvaze původně konstrukčně rovný díl podvozku nadvakrát lámu dle jeho bočnic. Díl je místně podlepen kartonem:

Na podvozku výše je vícero otazníků, např. vlepení těch dvou bleděmodrých „tunelů“, držáků os kol 2 – v jejich nalepovacím místě na podvozku jsou trojice chlopní, které jsem vůbec nepochopil… nevím, co jimi chtěl básník říci ⇒ ušmikl jsem je.
Podvozek je slepen a mohu se jen modlit, že jsem zvolil správnou cestu a že model vůbec půjde dostrkat do neurážlivého cíle.

Následuje motor s rezervním kolem 5 – je to celé pouhý kvádřík, no stress. Tím, že sedí na přizvednuté přídi podvozku, je jeho styčná plocha menší a motor mi vpředu přečuhuje o 1,5 mm přes okraj podvozku – no, paráda. Jestli na to pak nepůjde nasadit karoserie, budu muset předek motoru prostě krutě odřezat a kastli přilepit napevno, abych zabránil odkrytí takového horroru pod ní. Uvidíme. Zatím se nebudu předčasně strašit:

Na obrázcích výše je již přidána přístrojová deska 6+6a. Ta dá opět trochu uvažování, jak se má vlastně ten díl naohýbat a složit. Bůh suď, tento díl je vůbec nejzáhadnější z celého modelu. Jaksi jsem ho tam nakonec dostal.
Otvor pro tyč volantu v motoru 5 je nutno posunout (propíchat) poněkud doleva, jelikož se nekryje s otvorem v desce 6.

Přidána podlaha s centrálním tunelem 8 (který mi po naohýbání vyšel poněkud šuro) a zadní sedačka 12+13 se zadními podběhy 8d+8e:

Následuje volant 7, u kterého je drobná past v tom, že se skládá z rubu a líce – což si chudák modelář nemusí hned všimnout, jelikož obě strany volantu jsou na listu nakresleny dosti daleko od sebe a návod na slepení volantu ze dvou dílů neupozorňuje. Obruč volantu dělám z O-kroužku, střed je původní papírový.

Tři páky řazení a redukce 9+10+11 jsem chtěl udělat původní papírové – Pámbu je mi svědkem, že jsem chtěl! Ale při slepování jejich dvou stran se mi v mých gramlavych pazurach dílky prostě rozpadly na molekuly papíranu müllernatého a nešlo je sloučit do původní pákové sloučeniny. Takže jsem je parabolickým obloukem odcvrnknul do koše a páky vyrobil trapácky ze špendlíků – čili typická znouzectnost:

Na řadě jsou dvě přední sedadla 14:

Smontována karoserie, nejkomplikovanější část stavby.
Návod nikterak neuvádí, že by se mohla vyříznout okna a umožnit průhled dovnitř vozu. Je to operace se starým ábíčkovským papírem dosti riskantní (včetně obřezání vachrlatých stěračů). Autor zjevně počítal s tím, že vůz bude neprůhledný, ovšem modelář bude moci překvapit diváka tím, že kapotu nečekaně odklopí a nechá nahlédnout do skrytého interiéru… čímž jistě sklidí šokovaný potlesk kolemjdoucích.
Skla oken jsou graficky hezky vykreslena, s odlesky, což mne jen utvrzuje v tom, že nebyla určena k vyříznutí. A tak jsem je vyříznul a zasklil fólií, čímž model neskutečně prokoukne (nic jiného mu ani nezbývá):

Vnitřní stěny karoserie nedoporučuji příliš detailně zkoumat, inu, pod sukně není radno se dívati příliš podrobně, že 😎 . Vniřní zpětné zrcátko má odraznou plochu zrobenou z lesklé fólie.

Přidány oba nárazníky, přední SPZ a zpětné zrcátko na dveřích šoféra (odraznou plochu má z lesklé fólie):

Zbývají kola, zástěrky a finální pokus posadit karoserii na šasi.
Kola mají lehce plastickou malbu boků pneumatik, což kvituji velmi kladně, i když ty naznačené zuby dezénu jsou takové divoce světlé. Trošku smůla je ale v tom, že dva boky kol jsou umístěny na levé straně vystřihovánky, kdežto zbývajících 6 boků je na straně druhé. Pochopitelně obě stránky mají poněkud odlišnou kvalitu tisku a na pneumatikách je rozdílná čerň vidět. Je jistě možné umístit ony dva boky na vnitřky kol, které prakticky nebudou vidět, a jednotně barevné boky dát vně – ale co čert nechtěl, vlastně chtěl – lépe vypadají ty dva boky z levé stránky; ta šestice vpravo je sice barevně jednotná, ale trochu dozelena. Proto jsem boky lehce přetáhl černou anilínkou a doladil troškou křídy na suchém štětci.
Čtyři středy kol 4 jsem jemně nabombíroval, ať lépe kryjí konce párátek (os kol) – a to jsou úplně poslední dílky vystřihovánky:

Osy kol (kulatá párátka) jsme provlékl bleděmodrými „tunely“ 2 na spodku šasi a zvolil jsem taková párátka, která nejsou v tunelu příliš natěsno, ale mají trošku vůli v kejklání. To zajistí, že vůz bude stát hezky na všech čtyřech a nebude pajdat:

Pointa – a oddechl jsem si úlevou! – karoserii se podařilo nasadit na spodek vozu, dvojí zalomení šasi se ukázalo jako správná cesta. Karoserie sedí až překvapivě přesně, nepadá příliš dolů na kola, což je v pořádku, jelikož terénní Niva má blatníky poněkud výše nad koly, aby byly možné větší výkyvy os kol v nerovném terénu. Rozhodl jsem se tedy, že karoserii nebudu ke spodku lepit napevno, ale že bude sundávací-a-zas-tam-dací 😎 , čili tak, jak autor zamýšlel:

Jak známo, v časopise ABC vyšel ještě jeden model Nivy, a sice soutěžní Lada Niva z Rallye Paříž-Dakar od Richarda Vyškovského – je obdobně velká a vyšla v ábíčku dvakrát: v čísle 5/28 (listopad 1983) a č. 11/33 (únor 1989).
Můžeme nyní oba modely porovnat: Müllerova rudá Niva vypadá s vypracovaným interiérem a věrnými oblými hranami karoserie realisticky, jako správný ruský angličák, zatímco Vyškovského soutěžní vůz nese pestrý grafický rukopis svého autora a odráží jeho vnímání světa z papíru, plného bezpečných obrysových čar:

Modelu zrobíme obydlí v podobě krabičky, čímž konečně končíme, VAZ 2121 – Niva jest hotov:

A ještě testovací jízda nového terénního vozu VAZ 2121 – Niva v Českém středohoří, v blízkosti kopce Raná 😎 :

Co říci závěrem: Stavba se mi líbila 😎 . Na tomto modelu jsem si opět ke své nemalé radosti ověřil, že nedoceněné vystřihovánky Ladislava Müllera prostě mají něco do sebe. V časopise ABC léta přežívaly ve stínu nejoblíbenějších vyškovánek, nevycházely nikdy v reedici a obecně byly modelářským lidem lepeny (a úspěšně dokončeny) jen zřídkakdy. Což je ale škoda! Autor nás i touto Ladou Niva ubezpečuje, že i když jde svou originální naturščickou cestou, plnou otazníků a pastí, nakonec, při troše modelářského nadhledu, z jeho nevelkých vystřihovánek vysocháte velmi pohledné dílo. Díky, pane Müllere!

Galerie modelu je na svém místě.

-StF-