Williams FW 07 B

Název modelu: Williams FW 07 B
Autor: Richard VyškovskýNo_PCs1
Vydavatel: ABC č. 14 / roč. 25 (vyšlo 26. 3. 1981)
Reedice: Déčka 12 – Formule 1 (květen 1991)
Autorský kód: VY-1.24
Měřítko: 1:24 (v ABC je vystřihovánka oproti Déčkům mírně menší), délka modelu: 172 mm
Rozsah: 1,9 str. A4
Počet dílů: 64 číslovaných / 88 fyzických papírových
Informace o předloze:
Článek RoBertina Pavelky
Článek Petra Minaříka Vůz pro šampióna z ABC č. 14/25
Atlas v ABC č. 3/27
Lepeno: z originálu z ABC č. 14/25 v únoru–březnu 2018, dokončeno 1. 4. 2018 (-StF-)

Do modelu F1 se pouštím po mnoooha letech, naposledy jsem před dvanácti lety (jézus, to to letí…) skládal šestikolku Tyrrell P34 od Petra Špinlera (obr. vpravo).
Vystřihovánky monopostů F1 od Richarda Vyškovského sice už dnes nekralují modelářským výstavám a soutěžím, ale oněch prvních dvanáct kousků navždy zůstane na samém počátku dnes už obří série českých a československých papírových efjedniček.
Na stole mi právě přistál v době svého vydání aktuální a úspěšný vůz, Williams FW 07 B, který je v úvodní sérii Richarda Vyškovského devátou položkou.

Na vydání tohoto Williamse na jaře 1981 si nepamatuji. Není to (prozatím) sklerózou, měl jsem tehdy už coby středoškolák dětskou éru s ábíčkem za sebou, ABC jsem už nějaký čas nesledoval a věnoval se jiným věcem – ano, známá to modelpauza. Do rukou a do archivu se mi dostal až o mnoho let později.
Tento model vyšel dvakrát, deset let po ábíčku také ve dvanáctém (a posledním) sešitu Déček Formule 1. Váhal jsem chvíli, který originál rozpižlat, nakonec vyhrálo původní vydání v ABC, jelikož má lepší tisk – v Déčkách se mi nepozdává kvalita černé a celkově barevnost, což jest patrno i z náhledu obou výtisků výše. Vydání v ABC je ale oproti Déčkům překvapivě o pár mm menší, což mé uvadající zraky a paprče rozhodně nekvitují s radostí…

Atlas z ABC č. 3/27, napsal Petr Minařík, kresba Jaroslav Velc

Williams FW 07 B – stavba modelu

Nuže, lepme:

   

Přilepení bočních stran „pontonů“ 15+16 není úplně snadným krokem, trošku jsem s nimi zápasil. V návodném textu je chybka: hovoří se zde o „pravém boku 16“ a „levé straně 15“ – správně je tomu naopak: díl 16 je na levé straně vozu a díl 15 vpravo:

  

Díly 17+18: zelené náběhové plochy bočních pontonů jsou plynule ohnuté ⇒ pozor, určitě nerýhovat dle naznačených ohybových černých šipek, jelikož plynulý ohyb nemá žádné ostré ohyby. Větší plochy podlepuji zevnitř kusy kartonu:

  

Horní kryt za kokpitem 28: obě dlouhé chlopně, kterými se díl připojí do výřezu dílu 27, mají mít opačný ohyb, z rubu, tedy mají mít čerchovanou ohybovou čáru.
Horní kryt motoru: Na pravé straně celku k sobě nepasuje grafika dílů 24 (boky) a 27 (horní plocha) – pokud má navazovat čára táhnoucí se napříč krytem, jsou posunuty segmentíky nápisu saudia. Na levém boku to sedí, na pravém nikoli. Co s tím… jako správný chirurg-řezník jsem prostě ty dva zelené pidi-cuplíky z horní plochy vyřízl, otočil a vsadil zpět na místo tak, aby grafika navazovala lépe:

Sestavena celá horní karosérie. Nejsem z ní úplně odvázaný, někde jsem se hvízdnul (nebo autor?) – kokpit mám usazen příliš vzadu, cca o 2 mm. Ovšem kokpit je posazen na pomocných čarách na rubu plochy podvozku – tam jsem snad pracoval přesně… nevím, celá ta horní kastle je jedna konstrukční návaznost za druhou; nakonec se mi vše jakž-takž potkalo, až na vnitřní prostor pilota; sedačka je prostě utopená vzadu… to jsou ty zlé chvilky, kdy je člověk velmi náchylný provést s modelem v okamžiku toto:

Hlavně nevidět rudě, že. Nu což, toho si nevšímejte 😎 :

 

Jak vidno výše, na modelu jsem provedl drobný apgrejd, a sice vyhodil jsem papírový ochranný oblouk 30 a nahradil jej ocelovým drátem. Není to obyčejný drát – tento drát prožívá svůj příběh jako málokterý drát, je přímo zbrocen rodinnou krví:
Před dvanácti lety si má mladší dcerka zlomila při drsném pádu ruku, úplně vejpůl, horror, darmo vzpomínat. Lékaři ji do paže voperovali tři dráty. Když se ruka zhojila, dráty vyoperovali ven… a to jsem dodnes nepochopil: dali je dcerce (asi) na památku. Si to představte: devítiletému capartu dali tři dlouhé, ostře špičaté a velmi pevné dráty, vrcholně nebezpečnou věc. „Tatí, to mi dali, nevíš, co s tím?
Tatínek věděl: zaprvé dráty děcku ihned zabavil, než bude nuceno v té nemocnici zůstat s jiným těžkým (bodným) zraněním, a zadruhé jako správný vetešník v každém odpadu vidím potenciální modelářský materiál – a dráty jsem uschoval 😉 .
A tak jsem si na ně nyní vzpomněl – je to pevná chirurgická ocel, len-tak-tak že jsem to vůbec ohnul, o ucvaknutí na požadovanou délku ani nemluvím, málem jsem si zničil štípačky a svou dlaň. Ale oblouk je na svém místě, pilot Alan Jones by mne za takový bezpečnostní prvek určitě pochválil 😎 .

Nyní narážím na past v pokynech: autor nabízí sestavit složitější a snazší verzi zádě, tj. těch dvou výfuků v zadní části krytu motoru. Složitější verze počítá s vlepením vnitřního „výklenku“ 25 do krytu motoru. V úvodních pokynech autor píše, že se u složitější varianty u dílu 33 má odstřihnout černá ploška v oblouku – tak bacha, to právě ne, je tomu přesně naopak, u složitější verze tam ta ploška naopak musí zůstat a tvoří dno onoho „výklenku“, ze kterého čouhají oba výfuky 26. Detail zádi s výfuky:

Modelářské dilemno vzniká u dvou otvorů v zádi, které vidíte výše – jsou určeny pro další dva výfuky 42, které ovšem na skutečném voze nebyly. Dát je tam, či nedat? Váhám, nakonec jsem se rozhodl je použít, jelikož čím má vehikl více výfuků, tím je atraktivnější, žeáno 😎 .
Takže přidundány oba spodní pseudo-výfuky 42 a zadní křídlo. Držák křídla 35 musí být sbalen a slepen dokonale; desetina chyby na něm ⇒ 2 mm chybné geometrie křídla. Pochopitelně jsem ho dokonale neslepil a musel jsem držák všelijak nakrucovat a mordit, aby křídlo nevypadalo jak po třech kotrmelcích.
V návodné kresbě (v té horní) je chybka: díl na zádi označený jako 23 má být správně 34.

  

Následují závěsy kol. U zadních závěsů 38–41 vyřezávám „vzduchy“ v konstrukci závěsů:

 

Zpětná zrcátka 50 jsem opatřil ždibkem chromové fólie:

Přidáno přední přítlačné křídlo 49 (podlepil jsem jej šedým pevnějším papírem pro zvýšení tuhosti) a boční aerodynamické „zástěrky“ 52:

 

Na řadě je volant 13: placatý papírový mne už léta neohromuje, zachoval jsem pouze paprsky, obruč je z kousku černého izolovaného drátku:

Následují kola. Jak na ně?
Stojím před dilematem, zda udělat kola čistě retro a původní, čili s rovnými boky, anebo jim dát trochu modernější šfuňk, čili jejich boky nabombírovat. Nakonec jsem dospěl k rozhodnutí: jelikož model krapítek vylepšuji (ochranný oblouk, zrcátka, volant), dáme mu i malinko plastičtější pneu. Ne moc, aby byla jen jemně vyboulená a byla jakýmsi kompromisem mezi placatým originálem a modernější školou. Na první pohled to budou pořád původní Vyškovského kola, na druhý pohled budou malinko více seksy.

Pokud má být bok pneu bombírován, je třeba ho upravit. Nůžky a úhloměr postačí. Přesný tvar bočnice si vypočítám, abych se dobral solidního výsledku. Použiji vzorců s mezinárodně platnými jednotkami SI, a sice PŘIMĚŘENĚ (PŘ) a CHLUP (CHL).

Abych po bombírování získal původní průměr bočnice d, musím ji vystřihnout o CHL větší. Poté je třeba z boku vyříznout výseč pod takovým úhlem, aby po opětovném spojení nabombírované bočnice vyšel původní průměr d, a tedy původní obvod pro běhoun.
Vzorec pro výpočet úhlu výseče PŘIMĚŘENÉHO bombírunku je následující:

[π×(d+CHL) – π×d] × 360° / [π×(d+CHL)] =

Fajn, z boku pneu, který je vystřihnut o CHL větší, vyřezávám výseč o úhlu 6° a mělo by to vyjít PŘIMĚŘENĚ okay…

Stejně tak vyřezávám výseč z vnitřního disku kola, který bude tím pádem lehce kuželový. Další části kola lepím natupo, všechny pidi-chlopničky a pidi-trojúhelníčky jdou do koše. Lepené hrany natlusťuji proužky papíru: pruh papíru stejné šířky bude pod slepeným běhounem a stejně tak zvnějšku vnitřního disku (toho válečku uvnitř):

Celkem to, myslím, aj vyšlo. Na CHLUP IMĚŘENĚ.

Následuje montáž kol na vůz. Na černou práci mám lidi. Na rozdíl od pošahaných hlídačů genderové pseudo-diskriminace a zvrácené hyperkorektnosti, v mém depu závodních vozů nadále mohou pracovat sličná děvčata, čistě pro potěchu oka (…onehdy jsem Fru-Fru navrhnul, v duchu moderních trendů, že by měla s holkama vymajznout z depa a pořídit si tři děti, nejlépe s nějakým exotickým jižanem, načež jsem dostal ránu rýčem mezi oči a podobné idiocie mne rázem přešly).

Zadní orientační světlo 43 je podezřele bílé, pravděpodobně omylem nevybarvené, jelikož RV nenechává technické materiály jako sklo či kov jen tak bílé ⇒ zamaloval jsem jej červeně, s náznaky odlesků. A blížíme se k cíli:

Williams FW 07 B Williams FW 07 B

Připojena i přední kola. Běhouny všech kol jsem lehounce ošmrdlal suchým, kratince střiženým štětcem s černou a tmavošedou křídou, aby vznikl vzdálený dojem, že to někdy možná i prosvištělo závodním okruhem a kola nebyla tak sterilně černá:

Williams FW 07 B Williams FW 07 B

Williams FW 07 B

A nakonec ještě jednoduchá krabička, ať se na williamsíka tolik nepráší:

Williams FW 07 B Williams FW 07 B

Finito, Williams FW 07 B je připraven pro Alana Jonese:

Williams FW 07 B Williams FW07B

Williams FW 07 B

Co dodat závěrem: stavba se mi líbila 😎 … tedy až na tu sedačku, která mi, nevím proč, vyšla poněkud utopená vzadu.
Jistěže musím především poděkovat pomocnicím z Lego Sparkiss Morning Clubu

Williams FW 07 B

… a v neposlední řadě redakci ABC a Richardu Vyškovskému za prima model. Williams FW 07 B vypadá vskutku atraktivně (ta široká zadní kola nikdy nezklamou! Holt sedmdesátky a osmdesátky, kde jenom jste… 🙂 ) a potěší oko i desítky let po svém vzniku. Jak jsem psal v úvodu, prvotní vydání této papírové efjedničky jsem neregistroval a neprožil, ale musela to být ve své době docela pecka. Rád jsem si tady doplnil vzdělání. Těšilo mne velice!

Galerie modelu je na svém místě v sekci Fotogalerie / Automobily / F1.

-StF-

Williams FW 07 B

4 komentáře u „Williams FW 07 B

  1. Vratislav Mary

    Super, super, super.
    Jako pamětník mám oba výtisky modelu. Velice mě pobavilo, jak na to.
    Mám v plánu postavit všechny Vyškovského modely F1 a díky vašemu návodu budou určitě perfektní. Jen tu krabičku bych potřeboval někde sehnat.
    Budu sledovat zrod dalšího modelu.
    Móc se těším.
    VM
    PS: Samozřejmě mám obě archeologie a čekám na třetí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..