Název modelu: Experimentální tryskový stíhač X-210 Alkona
Autoři: Václav Šorel, František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 1 / roč. 15 (vyšlo 7. 9. 1970)
Měřítko: Neuvedeno (délka modelu: 170 mm)
Rozsah: 1,1 str. A4 (včetně čtyř střihů u návodu)
Počet dílů: 28 číslovaných, 32 fyzických
Autorský kód modelu: Neuveden
Lepeno: květen-červen 2013 (-StF-)
Další info:
- První vystřihovánka tandemu Šorel-Kobík v ABC.
- Zároveň první z řady jejich experimentálních modýlků pro začátečníky, bez konkrétní předlohy.
Na oslavu spuštění tohoto webu jsem vytáhl ze šuflete tuto echt archeologickou vystřihovánku. Kolikrát mi jen za ty desítky let padla do rukou! Je jednou z těch, u kterých si říkáte, že tohle někdy slípnu . . . a já si to už u Alkony říkal přes 40 let. Nuže, čas se naplnil, osud tomu chtěl, že jsem se přece jen pustil do úplně prvního modýlku populární autorské dvojice Šorel-Kobík.
Je to model typu „krabička“ pro začínající generaci ábíčkovských modelářů, což ale neznamená, že jde o vyloženou trivialitku. Konstrukce kromě náročnějšího prvku v podobě čtyř žeber v křídlech obsahuje, žel, několik chybiček a nešikovností – přičtěmež je na vrub premiérovému modelu obou tvůrců.
V ABC č. 10/15 z ledna 1971 je uveden unikátní snímek, jak oba přátelé z podniku AVIA Letňany pózují právě nad svou prvotinou . . .
Z obrázku vyčteme pár zajímavostí – autorský prototyp modelu (dnes bychom řekli „alfa stavba“) se barevně liší od vystřihovánky, která je nakreslena na velké plachtě formátu cca A3. Tehdy bylo zvykem kreslit vystřihovánky na velkých formátech a pro ABC se zmenšovaly na A4. Název „ALKONA“ byl nakreslen již do velkého originálu, muselo tedy jít o předem zadanou reklamu a celý model dostal tento název. Pánové na snímku mohutně přeměřují své dílo pravítkem, ale přesto se semo-tamo trošku „sekli“. Naštěstí nijak fatálně 😉 .
Vystřihovánku jsem si ze svých originálních archivních kousků nakopíroval na pevnější papír 160 g, laserový tisk, čímž jsem se vyhnul riskantnímu podlepování a též lakování modelu. Pustil jsem se do práce podle návodu, ale záhy jsem jej opustil – postup se mi nezdál ideální. Např. špici 2 jsem nalepil na model až nakonec – jinak vždy hrozí riziko, že při manipulaci s modelem o hrot zavadíte a urvete jej. Tělo s motory 4 objímá centrální „rouru“ 1, což nespatřuji jako nejlepší řešení – dovnitř přijde nalepit řada přepážek a modelář u posledních z nich ztratí možnost dostat se ke vlepované přepážce z druhé strany. Pokud by mu při vlepování zajela moc hluboko, velmi obtížně by ji „vydlabával“ zpět. Myslím, že lepší by bylo velký díl s motory konstrukčně rozdělit na dvě části a ty nalepovat na centrální rouru z boku, již s přepážkami.
Křídla jsou krapet náročnější – mají totiž naznačen proudnicový tvar, čehož je docíleno dvěma žebry v každém křídle. Tato žebra jsem si zhotovil bez chlopní, jen z pevného kartonu, a vlepil do křídel na tupo:
Oba letečtí fandové se ale u křídel dopustili konstrukční chyby – horní a spodní plochy jsou tvarově naprosto stejné, což ale není správně – horní plocha musí být větší, jelikož má mít prohnutý (proudnicový) tvar => bylo nutno spodní plochu o chlupek přistřihnout. Celé křídlo s proudnicovým tvarem a pozvolným spojením na koncích do přímky má teoreticky mnohem komplikovanější rozvinutý tvar a autoři zde provedli zjednodušení, které musí modelář řešit decentní mordáží papíru v kombinaci s přístřihem 😎 .
Možná to bylo dáno omezeným místem na stránce a nebylo reálné vymalovat vše – chybí rubové strany viditelných ploch, které by neměly být jen bílé – nejpatrnější je to u ústí centrální „roury“, u sání motorů i vzadu u výstupů proudových motorů. Vyřešil jsem to nalepením pásků shodné barvy z ještě jednoho výtisku a kolem trysek motorů jsem okolí prostě začernil:
Na špici centrálního dílu (viz první obr. výše) jsou dvě geometrické chybky – horní plocha se láme do jehlanu a v rozvinutém tvaru zcela správně přesahuje boky. Ovšem už nikoli okraj toho červeného pásku – ten už „odskočený“ není a po vyhnutí přídě červený pásek nenavazuje přesně na boky => opět to chce lehkou mordáž a retuš, aby to aspoň trošku vypadalo. Dále přepážka 3 v přídi letounu, na kterou přijde nalepit špice 2, musí být na výšku větší než je samotný otvor u ústí „roury“ – přepážka se nalepuje v jisté vzdálenosti od kraje (nijak přesně neurčené) a jelikož je v jehlanu, měla by být větší, jinak vznikne spára – a také mi tam vznikla, cca milimetrová. Na návodné kresbě níže je správně zakresleno, že přepážka 3 je větší než otvor, ve vystřihovánce tomu tak ale není. Je zvláštní, že na to oba autoři nepřišli při konstrukci nebo nejpozději při lepení velkého zkušebního modelu . . .
Prostřední obrázek ukazuje dvě zadní přepážky č. 6+7 naznačující krajní trysky – návod ani konstrukce nikde neuvádí, jak hluboko od kraje se mají přepážky vlepit. Návodná kresba ukazuje, že obě přepážky jsou zapuštěny o žďorbík dovnitř, ale kolik přesně? Přiměřeně – zvolil jsem cca 2 mm.
Vystřihovánka obsahuje ještě pár drobných mušek, které lze odmávnout, např. není nutno číslovat různými čísly identické díly (viz shodné přepážky č. 6+7 a 18+19, či výztuhy 17+18 – ovšem zde jde o šotka, výztuhy mají mít jen číslo 17, jelikož osmnáctka je použita u jiného dílu, u přepážek). Dvě vnitřní výztuhy křídel 17 jsem vůbec nepoužil, jelikož jsem usoudil, že křídlo drží uvnitř dostatečně fest – je totiž přilepeno ve velké ploše do trupu, což postačí. Pokud má díl své unikátní číslo, asi nepotřebuje ještě doplněk „L“ či „P“ (levá/pravá strana) – ale budiž, pro rychlou orientaci může být. Ilustrátorskou praxi Františka Kobíka můžeme odhalit v jeho volnější kresbě – občas jsou čáry tlustší, občas tenčí, což platí i pro ohybové hrany. Způsob ohybu z rubu a líce není nijak řešen či naznačen.
Návodná kresba je ve stylu strojnických výkresů s nárysem, půdorysem a dvěma bokorysy – což, jak záhy zjistila i „sousední“ konstrukční kancelář Blecha-Vyškovský, není zdaleka ideální řešení. Zejména děti musely na podobné konstrukce koukat trochu vyjeveně, přehlednost a zjevnost nalepení dílů není nejvyšší.
Takže model je za pár odpolední hotov. Ještě u vzpěr podvozkových noh jsem odříznul černé „vzduchy“, čímž se dodá troška tedlenctej . . . elegance. Prostě – odstraněním vzduchu přidáte na vzdušnosti 🙂 .
Jsem rád, že jsem se po mnoha letech dokopal ke slepení této staré klasiky z ABC, kterou už dnes na výstavách či soutěžích papírových modelů nepotkáte. Celkově se toto letadélko dá i přes uvedené chybky slepit v pohodě a vypadá i svým způsobem atraktivně. Pokud byste měli nápad, kterému skutečnému dobovému letadlu by se mohlo podobat, napište komentář, porovnání by mohlo být zajímavé.
Snímky hotového experimentálního supersoniku najdete v Galerii.
. . . a co že to vlastně je ta ALKONA? Víte to někdo? Já si sice své dětství v roce 1970 částečně vybavuji, ale ALKONU nikoli. Ábíčko v těch dobách mělo ve zvyku „obohacovat“ své vystřihovánky o reklamní poutače tehdejších výrobků či podniků, což bylo ekonomicky výhodné pro obě strany, ale o Alkoně jsem se v ABC nikde nedočetl. I zeptal jsem se přímo pánů nejpovolanějších – autora modelu, pana Václava Šorela, i šéfredaktora ABC Vlastislava Tomana, zda si na starý modýlek a tehdejší Alkonu nevzpomenou. Oba se shodují, ovšem s jistou mírou váhání, že mohlo jít o čisticí prostředek typu Okena. Mohlo by být. Navíc Alkona – čistidlo na bázi alkoholu dodnes existuje, vyrábí jej německá firma KIEHL. Ovšem kolega archeolog RoBertino vylovil z paměti a následně ze svých bezedných časopiseckých archivů obrázek, který mi poslal s poznámkou najdi 128 rozdílů – ano, emblém Alkona na směrovce letadélka se nápadně shoduje s logem tehdejších Konzerváren a lihovarů! Propagační momentka s dámou, ve které hovězí v plechu vzbuzuje jen ty nejkladnější emoce, je z časopisu Květy z roku 1973 – porovnejte obě loga:
Nuže, milý Watsone? Rýmuje se toto? Lihovary => výroba lihu => a tedy alkoholu => kromě sterilizovaného hrášku a hovězího v konzervě též čistidlo na bázi alkoholu? Jsme na stopě! 😎
-StF-