Související texty a materiály:

• Elektrón Zenit – 1. část: BaJ na scéně
• Kompletní seznam vystřihovánek v časopise Zenit (E+Z)
• Profil autora Ladislava Badalce
• Profil autora ing. Ladislava Jakubča
• Profil autora Ing. arch. Mariána Hlaváče
• Lidé kolem E+Z – rozhovory s hlavními redaktory časopisu

Elektrón Zenit – 2. část: miniZENITY, M. Hlaváč, M. Antonický a další

Foto vpravo: Čs. televize natáčela tehdy populární Televizní klub mladých (TKM) u příležitosti 40. výročí vydavatelství Smena (vydavatel Zenitu) ve specializovaných zájmových učebnách. Na pracovním stole a před kamerou se objevily i slepené papírové modely ze Zenitu přímo od jejich autorů. Foto: Marián Kečkéš, Zenit č. 17/1988-89. Na snímku rozpoznáváme modely (zleva):

• Drevený most zo stredných Čiech – autor M. Hlaváč, vystřihovánka vyšla v č. 11/1988-89,
• chalupa z Važca – M. Hlaváč, č. 11/1988-89,
• dvojstavbička vzadu: ľudové stavby z Liptova – M. Hlaváč, č. 15/1989-90,
• veterny mlyn – M. Hlaváč, č. 26/1987-88,
• žlutá F1 Camel Lotus 99 T Honda – M. Hlaváč, č. 1/1989-90,
• Škoda Favorit 136 L – autorský model s interiérem – BaJ, č. 12+13/1987-88,
• černá F1 JPS Lotus 98 T – Renault – M. Hlaváč, č. 3/1988-89,
• za automobily leží základní deska minipočítače ZENIT – V. Petráček a L. Badalec, č. 1/1988-89, je v něm nasazen herní plán hry Jeleň a poľovník z čísla 2/1988-89.

Už víme, že v redakci Zenitu přišli na to, že vystrihovačky zvyšují zájem o časopis a že by nebylo špatné vydat i dajaký špeciál, taký iba vystrihovačkový, na zlepenie. Bezva nápad, i zrodily se miniZENITY. Šlo zpravidla o archy pevnějšího papíru formátu A2 poskládaného na čtyřlist A4:

Prvním zkušebním miniZENITEM byl model Tatry okolo sveta z rýsovacího prkna Michala Antonického (obr. výše). Vyšel v období kolem čísla 17/1989-90, čili cca v květnu 1990.
Tento model Tatry 815 GTC v M1:43 dobře známe z našich hájů a luhů – původně vyšel v ABC č. 23/31 (srpen 1987) a Déčkách č. 7 (únor 1989) – ale pozor, v miniZENITu je vůz zajímavě upraven: má řiditelnou přední nápravu, pneumatiky jsou užší a mají tvarované boky, je zde lepší naznačení názvů zemí (písmen) na nástavbě a přidáno několik dalších detailů. Tyto úpravy činí z miniZENITové verze unikátní a vzácný model.
A kolikže v tom květnu 1990 stál? Inu, jednu jedinou korunačku československú. No nekupte to! 😎

Následovaly tyto „Magazíny“ a miniZENITY (všimněte si avizovaných a velkorysých vydavatelských plánů):

• Magazín e+z – letný magazín – Škoda Favorit / Tourist / Praktik – autoři BaJ, vyšel v pol. VI/90.
• miniZENIT 1 – UNC 060 – stavební stroj – BaJ, vyšel v období ročníku 1990-91, zřejmě na podzim 1990. Jsou zde avizovány čtyři miniZENITy pro tento ročník: UNC 060, F1, dva závodní motocykly a hvězdolet z „Nemesis“.
• miniZENIT 2 – Jawa TS 500 a Yamaha YZ 500 s figurkami jezdců – L. Badalec, vyšel někdy na přelomu let 1990-91.
• miniZENIT 3 – LIAZ 110.577 – M. Antonický, vyšel zřejmě zkraje roku 1991. Pro tento rok je avizováno dalších 5 až 6 miniZenitů: loď, závodní vůz, lokomotiva, lanovka, hvězdolet z „Nemesis“ a „několik bratislavských památek“.
• miniZENIT – Švajčiarska kabínová lanovka – L. Jakubčo, vyšel zkraje roku 1991. Tento miniZENIT patří dnes k nejvzácnějším, byl totiž v mnoha případech rozsápán díky modelářské soutěži, kterou vyhlásila redakce ve spolupráci se švýcarskou lanovkářskou společností. První cena byla mimořádně atraktivní – rodinný pobyt pro 4 osoby v horském hotelu s plnou penzí a rekreačními aktivitami – není divu, že se do lanovky šmikalo ostošest.
• miniZENIT – Michalská veža a dom „U Dobrého pastiera“ (Bratislava) – M. Hlaváč, vyšel v VI/91.
• miniZENIT – Hviezdolet Magion zo seriálu Nemesis z hviezd – L. Badalec, vyšel v VIII/91.
• miniZENIT – Monster automobil – Mud Monster Truck – Team „TAURUS“, asociace Hot-Rod. Reklama v E+Z č. 8/91 avizuje vydání na X/91, nakonec vyšel až v XII/91 – L. Jakubčo, je součástí E+Z č. 12/91, do kterého je všit.
• elektrón ZENIT PLUS – Kamov Ka-50 HOKUM (vystřih. + monografie) + Aero Séria E+Z – Airbus A 310 – L. Jakubčo, rok vydání: 1997 (vyšlo zřejmě v prosinci 1997 – reklama na tento výtisk je na zadní straně obálky E+Z č. 4 a 5 / 97/98, čili v období XII/97-I/98).
• Jako miniZENIT měla vyjít i elektrická lokomotiva E 458 – v E+Z č. 8/91 vyšla reklama avizující tento miniZenit na XII/91. Tento miniZENIT nakonec nevyšel, ale model lokomotivy ano – v E+Z č. 2+3/92.
• Jako miniZENIT měl vyjít též kostol sv. Mikuláša v Bratislave – nakonec vyšel ve dvou E+Z, č. 7+8/92, jelikož řada miniZENITŮ se tehdy již nadobro uzavřela.

Uvedená řada miniZENITŮ a magazínů je dnes dosti vzácná a jednotlivé výtisky se na trhu nepotkávají běžně, většinu exemplářů lze označit jako naprosto nesehnatelné.

V tomto dle obálky silně ospalém letním magazínu vyšel nevybarvený model automobilu Škoda a bylo na modeláři, jakou barvu na karosérii použije – čili na spánku mu magazín určitě nepřidal. Vyšly k němu ovšem papírové obtisky k různým verzím vozu, a to v čísle 21-22/1989-90 (1 strana) – tamtéž vyšla monografie, podle níž se měl model dobarvit v těchto verzích:

1. Favorit – osobní / závodní / taxi / Veřejná bezpečnost
2. Tourist – dodávka / taxi
3. Favorit Praktik – hasičský / rychlá zdravotnická pomoc

Byla dokonce vyhlášena soutěž o nejlépe postavený model. Stejný nápad s vybarvováním verzí favorita použil později L. Badalec i v ABC.

Obdobnou velkou vzácností je Michalská veža a dom „U Dobrého pastiera“. Naprostá nedostupnost modelu byla v nedávné době malinko snížena vydáním ve Fifíku Október 2007 (veža) a December 2007 (dom).

Další kreace z miniZENITU byly „recyklovány“ i pro české modeláře – anebo naopak, nejdříve vyšly v ABC:

Stavební stroj s výměnnými přídavnými nástroji UNC 060 znáte z ABC č. 19/31 a později i ze speciálu Století vystřihovánek 3. V ABC je barva stroje špinavě nahnědlá, v miniZENITu žlutooranžová.

Soutěžní motocykly Jawa a Yamaha se později objevily v ABC č. 22+23/37. MiniZENIT byl vytištěn z části defektně (soudím tak podle dvou kusů, které se mi kdy dostaly do rukou) – tisková plocha je menší (model je zmenšen) oproti ABC a ořez archu chybný.

LIAZ 110.577 původně vyšel v ABC č. 15/34, kde je uveden jako spoluautor Jiří Počekajlo.

Švajčiarska kabínová lanovka natáhla svá lana i do Česka – vyšla v ABC č. 23+24/45 a též v knize Ladislav Jakubčo – Papierové modely, vystrihovačky.

Zajímavý hviezdolet Magion rovněž doletěl i do ČR, našli jsme jej v ABC č. 16+17/48.

Monster automobil obohatil ABC č. 24/50.

Uvedený elektrón ZENIT PLUS s modely vrtulníku Kamov Ka-50 HOKUM s Aero Sérií E+Z už spadá do období pozvolného zániku časopisu a jde vesměs o reedice: Vrtulník i malý Airbus A 310 původně vyšel v č. 2 / 93/94, monografie pak v č. 3 / 93/94.

A nyní věnujme minutku dalším klasikům generace E+Z:

Marián Hlaváč

Ing. arch. Marián Hlaváč je velmi známým autorem vystřihovánek a jeho jméno je neodmyslitelně spjato s časopisy E+Z a Fifík. Dovolte na tomto místě odbočku – podrobný profil osoby a tvorby arch. Hlaváče již máme zpracován v sekci Profily autorů.

Vedle Ladislava Badalce působil v E+Z ještě jeden český autor papírových modelů:

Michal Antonický

Michala Antonického a jeho práci dobře znáte ze starších časopisů ABC a z modelů vydávaných s Pavlem Skokanem ve vydavatelství Mega Graphic a též pod svou vlastní značkou m.a.s.s. Michalovou doménou byly a jsou automobily – soutěžní i civilní, formule 1 a autobusy. Opět zde můžete odskočit na detailnější profil Michalovy (a Pavlovy) tvorby, do sekce Profily autorů.

Papírová recyklace (2.)

Jak jsme si ukázali již v 1. díle tohoto povídání, mnohé vystřihovánky byly vydány v západní i východní části někdejšího Československa, v ABC a v Zenitu (E+Z), a také ve slovenském Fifíku. Při těchto reedicích byly ovšem častokráte pozměněny či úplně přepracovány, čímž vznikly sběratelské mutace daného modelu. Podívejme se nyní na takto recyklované papírové modely Mariána Hlaváče a Michala Antonického, který své modely v ABC označoval autorským kódem JA s pořadovým číslem (iniciály jeho matky), kdežto v Zenitu kód pozměnil na MA.

Zámocká kaplnka Mariána Hlaváče vyšla původně v E+Z č. 3 / 92/93. Pak byla otištěna spolu s barokovou bránou i ve Fifíku September 1999, ještě jednou v marci 2007 a nakonec v knize Marián Hlaváč – Vystrihovačky (2008). V E+Z se kaplnka barevně liší (barva sloupů, fasád a věžičky).

Ve stejném Elektrón Zenitu č. 3 / 92/93 vyšel dvojmodel prototypu sportovního vozu blízké budoucnosti Matra P 29 (ve dvou verzích, žlutý s reklamou Michelin a modrý Gitanes – podvozek je jeden). Poté Matra vyšla samostatně ve vydavatelství Mega Graphic v roce 1999, barevně upravena, dále pouze modrý vůz, barevně upraven a přepracován na PC vyšel ve Fifíku November 2003 a nakonec stejný model ještě v kompilační knize Marián Hlaváč – Vystrihovačky (2008).

Kaštieľ Dolná Krupá (šlechtický zámek) vznikl jako součást semestrální práce arch. Hlaváče a v podobě kompletní vystřihovánky vyšel v E+Z č. 8 / 92/93. Model se dočkal reedice přepracované na počítači ve Fifíku September 2001 a také v souborné zelené knize Vystrihovačky, papierové modely (únor 2016) – na obrázku vpravo je porovnání původní ruční kresby a nové počítačové. Autor v reedici mj. opustil optimismus modrých oken a použil naturalističtější černá. Ovšem, nemohu si pomoci, raději bych si slepil tu původní verzi…

Dragster v měřítku 1:24 původně vyšel v E+Z č. 6 / 94/95 coby Dragster White Heat, poté ve vyd. Mega Graphic v roce 1999, přepracován v PC a mírně zmenšen s uvedením měřítka 1:24 – tyto modely mají na střeše číslo 31. Dále konstrukce vyšla v Letním magazínu Fifíka 2000 a v knize Marián Hlaváč – Vystrihovačky (2008), a to přepracována na Blue Monster s číslem 24 na střeše.

Venkovská zvonice z Oravy z 19. stol. vyšla v dvojčísle E+Z č. 9-10 / 94/95, poté u vyd. Mega Graphic (1999, v jednom výtisku s vodním mlýnem, zvonice je ve stejné verzi, jen jsou jinak poskládány díly na ploše), dále ve Fifíku Máj 2000 jako „zvonica“ – zde je barevně přepracována. V původní verzi s hnědými stěnami pak zvonice z Oravy vyšla v ABC č. 9/53 v dubnu 2008.

Bylo jen logické, že Michal Antonický, autor a redaktor časopisu ABC, navázal spolupráci s obdobně zaměřeným časopisem na Slovensku, s E+Z. Vydal tam celkem 12 svých prací, většinou vozů v měřítku 1:43. Až na jednu výjimku jde o reedice z ABC. V některých případech jde o pouhé reprinty, u dalších autor modely přebarvil nebo i konstrukčně zdokonalil, viz např. již zmíněná Tatra kolem světa (náhled vlevo). Onou vydavatelskou výjimkou je vůz Talbot Horizon, který jako jediný vyšel nejprve v Zenitu (č. 2/1990-91) a až o více než čtyři roky později v ABC č. 11/39, bez zvláštních úprav.

Záchranné vozidlo Tatra 624 NAREX je prvním modelem, který Michal v Zenitu vydal. Tatra vyšla v č. 10/1989-90 (leden 1990) a oproti svému původnímu vydání v ABC č. 22/31 (červenec 1987) má pozměněno zbarvení a doplněn maják na střeše.

Dalším vozem byl soutěžní Ford Sierra XR 4i – měl spletitější historii, nejprve vyšel v ABC č. 11/31, poté barevně upraven v Zenitu č. 18/1989-90 a tato pozměněná verze vyšla také v ABC č. 9/39.

Volvo 244 GE – původně v ABC č. 18/31 jako Volvo 240 Turbo, později v Zenitu č. 6/1990-91.

Renault R 11 TS – nejprve v ABC č. 9/33 jako Renault R 11 Turbo, pak v Zenitu č. 8/1990-91.

První malé Michalovy vozy v Zenitu, stejně jako mnohé modely architektury M. Hlaváče, měly ovšemže smůlu na kvalitu papíru – v té době v Zenitu vystrihovačky prostě tiskli přímo na tentýž papír, jako listy celého časopisu – byl žalostně tenký, pro domečky navíc nevhodně lesklý.
Lépe už na tom bylo až unikátní vydání vozu F1 McLaren MP 4/5 Honda, což byla po třech monopostech M. Hlaváče čtvrtá a poslední efjednička vydaná v E+Z. Vyšla na pevnějším dvojlistu v E+Z č. 1/92, rok a půl po svém prvním vydání v ABC č. 20/34.

Z dvanácti vozů vydaných M. Antonickým v Zenitu (deset v časopise a dva v miniZENITech) patří k těm vzácnějším barevná mutace sportovního Ferrari F40, které vyšlo v E+Z č. 6 / 92/93 v atraktivní červené barvě, jak má u správného Ferrari být. Tuto raketu na kolech známe z ABC č. 22/35, ovšem ve žluté (spoluautorem je Jiří Počekajlo).

Další autoři v E+Z

Badalec, Jakubčo, Hlaváč, Antonický – co jméno, to pojem, jde o velmi známé a plodné autory. V E+Z ovšem publikovalo několik dalších slovenských konstruktérů vystřihovánek. Bohužel, nemáme o nich zdaleka tolik informací jako o výše uvedených tvůrcích, čili podíváme se pouze na jejich hmatatelný odkaz, na vystřihovánky v E+Z. Pokud by se tu našel čtenář, který by mohl něco poodhalit o následujících osobnostech, bude obdařen nevýslovně pochvalným mručením 😉 .

Po roce a půl „hegemonie“ výtečné autorské dvojice BaJ se v Zenitu objevila vystrihovačka nového autora, jmenoval se Pavol Dubovec. Jeho jméno známe i z ABC, v čísle 6/33 v listopadu 1988 vyšla jeho vystřihovánka amatérského miniletadélka Bumble Bee v měřítku 1:32.
O 9 měsíců později přinesl do dvojčísla Zenitu 23-24/1988-89 svůj model letadla z roku 1932 Caproni Stipa v měřítku 1:72. Na obrázcích níže jsou ukázky následujících dvou jeho prací – a podle zajímavých předloh: letištní tahač Tatra 815 TPL (č. 3/1989-90) a letoun Suchoj Su-7 BKL (č. 5/1989-90), vše rovněž v M1:72:

Za pozornost stojí také řada miniaturních modýlků historických kosmických družic z 50. a 60. let, které vyšly v E+Z č. 3 a 5/91: Explorer 1, Sputnik 3, Pioneer 3, Pioneer 1, Early Bird a Discoverer. Konstrukce se vešla na pouhou stránečku a půl (družice jsou v rozdílných, přizpůsobených měřítkách).

A pro ilustraci jmenujme další modely Pavla Dubovce v Zenitu:

• Okruhový soutěžní vůz Lada Samara 1300 MTX z roku 1989 – M1:43, č. 16/1989-90
• Letoun z roku 1963 Moynet M 360 Jupiter – M1:72, č. 19/1989-90
• Soutěžní tříkolka z roku 1986 Cyclecar Record B-3 – M1:24, č. 21-22/1989-90 (papíroví archeologové mají svědectví, že tuto vystřihovánku autor nabízel i do ABC, ovšem nebyla tehdy redaktorem M. Antonickým přijata pro určitou nedotaženost)
• Prototyp sovětského soutěžního vozu z r. 1989 NAMI 0280 – 4×4 Turbo – M1:43, č. 5/1990-91
• Historická Tatra 43/52 z roku 1936 – M1:43 – poslední jeho model v E+Z, vyšel v č. 7/91

Další autor byl specialistou na modely železniční techniky – Jozef Tarda, úspěšný modelář vzešlý z modelářské líhně Ladislava Jakubča ve Spišské Nové Vsi – již jsme o něm psali v 1. díle tohoto textu. Jeho prvotina, elektrická lokomotiva E 458 v M1:64, měla původně vyjít jako miniZENIT, ale nakonec vyšla v E+Z č. 2+3/92. Následovaly pak ještě tři lokomotivy z jeho dílny:

• Motorová lokomotiva T 334.0 – měřítko neuvedeno, č. 7/92
• El. lokomotiva Škoda 69E – rovněž bez měřítka, č. 2 / 94/95
• El. lokomotiva z r. 1953 Škoda E 499.0 – M1:87, č. 5 / 95/96

Stanislav Dunaj a Bohuslav Šikulinec přispěli do E+Z třemi modely – a velmi zajímavými:

Atraktivní americký tank M1 Abrams zpracovali jinak než dva a půl roku před nimi Richard Vyškovský v ABC. Vyšel v E+Z č. 3 / 93/94 a je v neobvyklém měřítku 1:37. Velké rozměry (v ABC byl tento tank v M1:43 na 3,3 stranách) si vyžádaly mohutný rozsah pěti stran, což v E+Z vyřešili… no, nevím, zda ideálně: 4 strany jsou na vnitřních „déčkách“ na pevném papíru a jedna na tenkém, časopiseckém. Výhodu to ale mělo, čtenář-modelář dostal celý model najednou, v jediném časopise:

Druhým modelem této autorské dvojice bylo sněhové pásové vozidlo Mulda 120 výrobce ZTS Dubnica nad Váhom. Model je zpracován v měřítku 1:20 a vyšel v E+Z č. 5 / 93/94 (stejně jako u tanku je rozsah 5 stran, přičemž jedna je na tenké stránce).
Konstrukce je propracovaná, s interiérem kabiny a rozhodně jde o dodnes velmi zajímavou a kvalitně nakreslenou záležitost, která dovoluje značný modelářský tuning:

Třetím a posledním jejich modelem bylo minirýpadlo DH/0411 v čísle 10 / 93/94. Nezbývá mi než dodat, že tito dva pánové to opravdu uměli. Co asi dělají dnes?

Martin Vozár – tohoto autora vnímám jako velmi ambiciózního, který se rozhodně nespokojil s nějakou papírovou krabičkou pro děti – i když publikoval i ve Fifíku.
Do E+Z přinesl celkem pět modelů vesměs bojové techniky, velmi propracovaných. Rozsahem a počtem dílů šlo o naprosto nejsložitější modely v celé historii E+Z, prostě o takové „poláky“ 😎 :

Sledujeme upracovanou ruční kresbu (je polovina-konec 90. let) a čísla psaná trubičkovým perem a šablonkou. Náročnost konstrukce i modelářského postupu je vysoká. Bohužel mám pocit, že kresby potřebovaly (podobně jako u Pavla Dubovce) o chloupek kreslířské pečlivosti navíc, více elegance, jemnosti, upravenosti… nevím, jak to lépe popsat. Autor měl i smůlu na kvalitu tisku v E+Z – barevnost stran nebyla vždy dobrá.
Výše uvedený obrázek ukazuje pro ilustraci jednu z návodných kreseb k modelu houfnice 155 mm ShKH ZUZANA, což byl poslední model M. Vozára v E+Z. A také vůbec nejrozsáhlejší z celé éry E+Z – zabral téměř 12 stran vystřihovánky (přitom nemá uvedeno měřítko!?) a vyšel na samém sklonku kariéry E+Z, ve třech pokračováních v číslech 7 / 97/98 a 8+9/1998 (následujícím číslem tento časopis skončil). 11 stran je na pevnějším papíru, 0,7 strany pak na časopiseckém.

Kromě tohoto závěrečného mega-díla si vyjmenujme i další čtyři velké, nadčasové projekty M. Vozára v E+Z:

• Stredný kolesový obrnený transportér OT-64 – bez měřítka, č. 7+8 / 95/96; rozsah 6,6 strany (4 str. pevný papír + 2,6 str. tenký)
• Kolesový obojživelný transportér OT-65 – bez měřítka, možno postavit verzi s věží nebo bez, č. 2 / 96/97; 4,5 str. (4 str. pevný + 0,5 str. tenký)
• Bojové vozidlo pechoty BVP-2 – bez měřítka, č. 5/1997; 5,5 str. (4 str. pevný + 1,5 str. tenký)
• Slovenský transportér z roku 1995 Tatrapan – bez měřítka, č. 2+3 / 97/98; 8,7 str. (8 str. pevný + 0,7 str. tenký)

Kdyby byly tyto modely přepracovány, či spíše vyčištěny na PC a kvalitně vytištěny, i dnes po letech by splňovaly nároky na složitou a propracovanou papírovou maketu pro pokročilé modeláře.

Putování sbírkou Zenitů se chýlí ke konci. Redakcí prošlo více autorů, než které jsme vyjmenovali, jejich vklad ale byl spíše jednorázový. Třeba Jozef Sládek, tehdy třináctiletý čtenář, kterému otiskli vystrihovačku domčeku z Terchovej (č. 12/1989-90, únor 1990).

Imrich Šikora je známé jméno, již v roce 1992 vydal tlustý vystřihovací sešit dálkového tahače Kenworth W-900 s návěsem v měřítku 1:32 (12 listů pevného papíru, obr. obálky níže). V E+Z zaujal čtyřstránkovým modelem tahače Scania T 143 H rovněž v M1:32, vyšel v čísle 4 / 93/94:

Pavol Bukovinský je autorem osobního vozu BMW M5 z čísla 8 / 94/95.

Ladislav Jakubčo spolupracoval nejen s L. Badalcem a M. Hlaváčem (terminál letiska), ale i s dalšími: Jozef Čaja – společný model americké nosné rakety Saturn 1B a střihy na jednoduchý funkční model rakety Triangel se objevily v dvojčísle 9-10 / 94/95. Saturn je možno dokonce postavit jako funkční model s pohonem a padákem.

PhDr. Ondrej Buchan, pracovník redakce E+Z, je uveden jako spoluautor s L. Jakubčem u dvou zajímavých modelů: historický těžký motocykl Harley-Davidson Panhead 1948 v M1:10 (č. 1 / 95/96) a stíhací letoun námořního letectva Phantom II FG.1 v M1:60 (č. 2 / 95/96).

A na úplný závěr jsem si ponechal dobrého přítele Ivana „Condora“ Luptáka, výborného modeláře, organizátora někdejší kultovní modelářské akce Vrútky a specialistu na podklady pro konstrukce modelů vozů F1, kterému se podařilo na sklonku existence časopisu E+Z, v čísle 6 / 97/98, vydat svoju prvú opravdickú vystrihovačku, Volkswagen 82 Kübelwagen.

Na konstrukci a kresbě poznáte školu Richarda Vyškovského, neboť Ivan se netají tím, že dílo pana architekta měl vždy velmi rád.
Model kübla Ivanovi vyšel i ve dvou číslech slovenského časopisu TOM (August a September 1999), ovšem na nevhodném tenkém a lesklém papíru. Ivan šel ale do sebe a zbarvení modelu pro tuto reedici mírně dopatinoval.

Epitaf

Pokud jste se náhodou v červnu 1998 potulovali na Slovensku kolem stánku s novinami, mohli jste si tam zakoupit takový pestrý časopis (obr. vlevo)…

Elektrón Zenit č. 10/1998. Byl plný modelářských zajímavostí a dokonce s vystřihovánkou bojového letounu McDonnell Douglas F-18 HORNET (pro sběratele doplním, že tento poslední vystřihovánkový počin v E+Z je reedicí modelu L. Jakubča z čísla 7 / 92/93. Letoun je celý, na čtyřech stranách, ale chybí jedna strana s výzbrojí z čísla 8 / 92/93).

Ovšem hned na druhé straně, v Listárni, jste se dověděli, že něco není v pořádku: Vážení priatelia, dovoľte mi, aby som sa s Vami rozlúčil…, píše šéfredaktor ing. František Kavecký. Věří, že se najde jiný slovenský vydavatel, který převezme štafetu vydávání papírových modelů, a podaří se mu zabezpečit ekonomickou stabilitu takového periodika. Nenašel se.

V 90. letech klesl zájem mládeže o modelářství z důvodu nástupu nových zábav – především počítačových her, internetu, CD a videopůjčoven. A odbyt E+Z klesl pod udržitelnou mez. A my tady v Česku jsme jej téměř nemohli splašit…

Dnes už zcela fantastický snímek překvapených českých papírových modelářů u stolu plného časopisů E+Z byl otištěn v čísle 2 / 93/94, u reportáže z někdejší největší papírácké výstavy a soutěže v České Lípě konané v červnu 1993 – redakce E+Z tam tehdy přijela a vzala s sebou 300 časopisů, po kterých se jen zaprášilo. Na vedlejším snímku je záběr z besedy na této akci – koho poznáváme: zcela vlevo pravděpodobně šéfredaktor E+Z RNDr. Ladislav Györffy, druhý zleva ing. Ladislav Jakubčo, úplně vpravo arch. Richard Vyškovský (2× foto: Ondrej Buchan).

Prapor papírové modelařiny dnes jako (téměř) jediný na Slovensku nese časopis Fifík, který má ale jiné zaměření než E+Z. Orientuje se více na zábavu dospívající mládeže ve všech podobách. Časopis typu „starého dobrého“ ABC, s podněty pro volný čas, pro práci v kůlně, s myší a na pozemku, tam chybí – a vlastně i tady u nás.

Časopis Elektrón Zenit je nezapomenutelným.

Závěrem bych velmi rád poděkoval lidem, kteří mi za ta léta pomohli se sběrem informací, vystřihovánek i samotného časopisu E+Z – díky, pánové:

– Michal Antonický
– Ladislav Badalec
– Ondrej Čiernik / Zavislak – in memoriam
– Michal Erben / Medium
– Karel Formánek
– Mira Gabriel / MiGAS
– Peter Goga / PeGo
– Marián Hlaváč
– Ladislav Jakubčo
– Michal Kavalier
– Josef Kropáček
– Milan Kušnier / toudi_sk
– Ivan „Condor“ Lupták
– Miro Martinický / miro_m13
– Peter Sándor / PeeS
– Tomáš Studený / Study
– Michal Šimko / MIO
– Jiří Velocha st.

-StF-