Papíroví modeláři měli vždy jedno přání, které se jim nikdy pořádně nesplnilo – mít svůj vlastní časopis, který by se primárně věnoval pouze jejich báječnému koníčku. V Polsku, kde je mnohem větší trh než u nás, existovaly výpravné specializované časopisy, např. Kartonówka a Kartonowy Fan, ale ani ty ekonomicky nepřežily dlouho. V ČR jsme jeden takový časopejsek, fanzin, měli také. Jmenoval se Zpravodaj CPM.

Na počátku byl jeden papírenský obchod …

   Vše začalo v polovině 90. let, kdy jeden mimořádný nadšenec do papírového modelářství, Milan Tesař, měl svou firmu a prodejnu ARPP. Obchůdek měl na náměstí v Neratovicích a kromě papírenských potřeb, tapet a dekoračních doplňků zde bylo možno zakoupiti, jako v jediném specializovaném kamenném obchodě u nás, i vystřihovánky a papírové modely.

Milan se stal, vedle tradičního časopisu ABC, největším propagátorem papírového modelářství u nás. Měl výborný nápad – založil volné zájmové sdružení CENTRUM stavitelů papírových modelů s cílem popularizace „papírařiny“ a k tomu začal vydávat bulletin, zpravodaj, který by informoval veřejnost o nových papírových modelech, o jejich nabídce, o výstavách a soutěžích, a který by sloužil jako metodická pomoc kroužkům i jednotlivcům. Milan provozoval informační servis, většinou to byl pátek večer – kdokoli se mohl ozvat telefonicky za účelem získání pro něho potřebných informací, např. o termínech akcí a vydávaných modelech (Milan občas tento infoservis provozuje dodnes). Do své bohulibé činnosti tehdy zapojil i časopis ABC, ve kterém několikrát uveřejnil inzerát Centra.

Na úplném počátku měla tiskovina podobu velmi skromného nabídkového letáku, pouhého složeného listu A4, do kterého byl vložen ještě jeden lístek A5. Obsahoval prakticky jen nabídku papírových modelů – a co bylo zvlášť atraktivní, i nabídku modelů polských, obřích letadel, lodí a bojové techniky, které tady nebylo možno snadno získat. Na obrázku je bulletin Nabídka 10/96 – hned na úvodní straně je vypsáno celé motto Milanova CENTRA.

1997: narodil se Zpravodaj CPM

Od roku 1997 se původní nabídkový list z Milanova obchodu proměnil: získal novou grafickou podobu obálky, dostal název Informační zpravodaj, ztloustl na dva složené listy A4 plus drobné přílohy (na obr. vpravo jsou přílohy v ZCPM č. 1/97) a získal jistou pravidelnost – v letech 1997 a 1998 to byly dva výtisky, pro 1. a 2. pololetí. Obsah byl již bohatší, nabídka modelů širší a přibyly mj. informace o papíráckých akcích (tehdy jim kralovala velká mezinárodní soutěž v České Lípě – žel, tento kdysi slavný podnik s bohatými cenami je již minulostí). Zpravodaj uveřejňoval též inzeráty papírových modelářů a po letech jsem s úsměvem objevil i jeden svůj, je ve Zpravodaji č. 1/98 – důkaz, že jsem intenzívně pracoval na doplnění archivu 🙂 :

V roce 1998 začalo CENTRUM masívněji nabírat nové členy, což byla další pamětihodná Milanova aktivita – a členové mohli zakládat kluby CPM (KCPM). Ve Zpravodaji č. 2/98 uveřejnil náborový text s řadou zajímavých výhod pro členy – členství je zde krásně označeno jako exklusivní ;-). Přihláška rovněž nechyběla.

Tak začala zlatá éra nejen Zpravodaje, ale i celého Centra, jehož název byl zkrácen na Centrum papírových modelů, CPM.

1999: redakční rada se pouští do práce

Zpravodaj se od svého čísla 1/99 razantně změnil: ztloustl (16-20, i více stran A5), na obálku přibyly snímky papírových modelů a začal vycházet 4× do roka – to vše díky redakční radě velmi zapálených fandů, jakými byli vedle Milana Tesaře ještě ing. Václav Jančata a Miroslav Gabriel. Přibyly články a modelářské recenze nejen redaktorů, ale i čtenářů-dopisovatelů.

Od čísla 2/2000 se redakční rada dále rozrostla, pomocnou ruku podali Mgr. Vít Maryška i já. Vzpomínám si, že tehdy nás práce pro Zpravodaj opravdu bavila – náhle jsme měli to, po čem jsme vždy toužili – svůj vlastní, čistě papírácký časopis, do kterého jsme mohli svobodně psát a fotit. Vašek Jančata se stal specialistou na internetové free modely a vyrostl ve výtečného autora jednodušších i velmi náročných modelů. Činnost pro CPM a pro Zpravodaj inspirovala k organizování nových papíráckých akcí – vznikly např. dodnes existující a úspěšné akce v Brně, Neratovicích, Ostravě a Praze-Chodově, nebo ve Strakonicích (ta je již minulostí). Všichni jsme hledali, co nového do Zpravodaje připsat: recenze modelů, novinky, reportáže z akcí, pohledy do sbírek…

2001: vznik občanského sdružení

Rok 2001 byl přelomovým v chodu CPM. Jelikož aktivit přibývalo, stále více rostla potřeba po  zřízení oficiálního statusu CPM. Stalo se, na konci března se CPM stalo registrovaným občanským sdružením a 23. června v Brně – Lužánkách proběhlo první Setkání členů CPM. Vzniklo oficiální předsednictvo a příslušné výkonné komise. Díky Vaškovi Jančatovi se dopracovala koncepce pravidel hodnocení papírových modelů, které se používají dodnes na Mistrovstvích republiky papírových modelářů, jenž probíhá jednou ročně na předem zvolené akci.

Na obrázku vlevo jsou první předsedové CPM vzešlí z ustavujícího Setkání členů CPM v červnu 2001: zleva Vít Maryška, Milan Tesař, Václav Jančata a Stanislav Fajkus.

Vpravo si můžete přečíst článek o rané historii CPM „z první ruky“ – od Milana Tesaře, jak byl otištěn ve Zpravodaji č. 2/2001.

Členské modely

Zpravodaj byl nyní opravdu bohatým čtvrtletníkem a díky Václavu Jančatovi se v něm objevily též unikátní členské modely – čili vložené vystřihovánky. Prvním byl nákladní Mercedes Unimog U1400, malinký „angličák“ v měřítku 1:87 (délka modelu pouhých 52 mm), který připravil Vašek pro Zpravodaj č. 2/99. Dnes jde o sběratelský unikátek, celkem bylo na inkoustové tiskárně vytištěno 67 kusů modelu v šesti barevných variantách. Na obrázku je pracovní bílý model slepený autorem modelu.

V čísle 4/2001 vyšel další: Jaroslav Kučera ve spolupráci s Václavem Jančatou zde vydal vpravdě kultovní Tatru 813 8×8 Kolos, opět v malém měřítku 1:87. Každý člen CPM obdržel společně se Zpravodajem hned dva kompletní výtisky modelu. Kolosek je to miniaturní, ale náročný a se spoustou drobných dílů.

V pořadí třetím členským modelem byl tank T34-76 od neúnavného Vaška Jančaty a opět v hánulkovém měřítku 1:87. Vyšel v ZCPM č. 1/2003 a byl vytištěn na barevném, brčálově zeleném papíru.

Ve Zpravodaji č. 3/2004 jsou hned dvě vystřihovánky Vaška Jančaty, vystřelovací letoun MiG, více o něm dále, a vojenské vozidlo BVP 1 v měřítku 1:43 nakreslený u příležitosti Dne tanků s ABC v Lešanech v srpnu 2004.

Profesionálně připravená o ofsetem tištěná vystřihovací příloha se objevila v ZCPM č. 4/2004. Ing. Robert Navrátil a Pavel Bestr dodali na pevném složeném listu A4 hned čtyři „miniboxy“ ze své Mini – Models Serie v měřítku 1:87 – stíhač tanků Jagd Tiger (se kterým bylo možno později soutěžit na akci Papírové Království Brno 2005), osobní vozy Mercedes třídy „S“ a Škoda Felicia Combi a konečně dodávkový Volkswagen Transporter.

Jako oficiálně 4. členský model CPM byla označena vystřihovánka panenky „Good Morning“ z mangy (japonského animovaného seriálu), která byla svého času dočasně volně přístupná na internetu. Ve spolupráci s rakouským kolegou ji Václav Jančata upravil na menší formát Zpravodaje a připravil pro členy CPM. Cudně klečící nahá papírová kráska způsobila přiměřený ohlas především u pánské části modelářského národa na brněnské akci v únoru 2005 (řekl bych, že o něco větší, než zablácené papírové tanky). Zaujme doporučení v návodu k modelu panenky: použít vatu jako vycpávku dílů – „panenka je pak na omak taková pěkně pružná a přesto drží správný tvar“ 😎 .

V úplně posledním Zpravodaji č. 4/2005 jsou pak i zcela poslední vystřihovánkové počiny, symbolický betlémek a graficky pěkně vyvedená Škoda Octavia II v měřítku 1:43 Vaška Jančaty, s „espézetkou“ PF 2006.

2003: plíživé problémy

CPM i jeho tribuna Zpravodaj prošly parabolickou vývojovou dráhou, dosáhly svého vrcholu (2001-2003) a počal pokles. Nárůst počtu členů CPM, vznik předsednictva a komisí, spousta mnohotvárných činností, nárůst úřednické práce a agendy – to vše začalo způsobovat únavu a vyčerpanost lidí. Nemusím zdůrazňovat, že veškerá činnost kolem CPM se prováděla ve volném čase aktérů, mnohdy „na koleně“, na úkor času pro rodinné záležitosti, po pracovní době atd.

Prvním signálem, že uvnitř CPM něco neklape, byla konfliktní komunikace s aktivním redaktorem ZCPM Mirou Gabrielem. Mira se přestal podílet na tvorbě Zpravodaje a posléze i na řízení Centra. Odešel z redakční rady vystřihovánek ABC, byl nespokojen s procesem změny původního CPM na občanské sdružení, které dle jeho názoru neproběhlo korektně,  nesouhlasil s dalším směřováním sdružení a ve finále byl „na kordy“ skoro se všemi, mne nevyjímaje, hlavně ale s Vaškem Jančatou, na kterém už tehdy stála hlavní organizační tíha celého „kolosu“ CPM. Komunikační křeč s Miroslavem vyústila až v ojedinělou sarkastickou tečku vyjádřenou, jak jinak, vystřihovánkou: Václav připravil pro Zpravodaj č. 3/2004 papírové vystřelovací házedlo v podobě letounu MiG 21, které bylo doplněno humoristickými konotacemi (Mira Gabriel používal a používá iniciály „MiG“): Rozloučení s MiGem v Neratovicích 2004; Vystřelte si svého MiGa s úsměvem; Tento model Vám nepřinesla firma MIG (použito logo ruské konstrukční kanceláře), a v neposlední řadě nese letoun označení CPM 007 – jelikož Mirovo číslo průkazky CPM bylo právě ono „bondovské“. A tak Mira opustil CPM supersonickou rychlostí po balistické dráze 😎 . Jeho vlastní a velmi zajímavé vzpomínkové vyprávění z roku 2002 najdete zde.

(Rád bych podotknul, že uvedené konflikty již dávno odvál čas a osobní třenice se dostaly opět do přátelského normálu. Ovšem Zpravodaj už neexistuje, situace se změnila a vlastně každý z původní úzké party jdeme svou vlastní cestou.)

Za druhou negativní vlaštovku můžeme považovat nestíhání připravit Zpravodaj včas. K ryze objektivním a technickým potížím, které se jistěže mohou přinatrefit, přistupovala i ona únava redaktorů. A tak se stalo, že ve druhé polovině roku 2003 vyšly nikoli dva Zpravodaje, ale pouze jeden, dvojčíslo 3-4/2003. Což o to, čtenář a člen CPM zatím ochuzen nebyl, časopejsek to byl našlapaný a přinesl 68 bohatých stran, čili plně vyvážil dva běžné Zpravodaje. Dalším dvojčíslem pak byl výtisk 2-3/2005.

Zdálo se, že zdvojení čísla na konci roku 2003 bylo jen výjimečné a z objektivních důvodů, jelikož následující rok vyšly opět Zpravodaje čtyři. Došlo zde ale k jistému narušení koncepčnosti a grafické jednotnosti či stylovosti celého časopisu, jelikož padlo rozhodnutí, že příprava a výroba Zpravodaje už nebude na bedrech jen jediné stálé redakce, ale že se zodpovědnost za Zpravodaj přenese také na aktivnější skupiny v Praze (JoK a já s pomocníky – např. Michalem Kavalierem), Brně (Zdeněk Herzig, Pavel Šmíd, Oto Bernreiter a celá brněnská parta) a Olomouci (lidé kolem Víti Maryšky a Honzy Lázny). Nápad to nebyl špatný, značně odlehčil přetížené neratovické centrále, tedy Václavovi a Milanovi, Zpravodaj č. 2/2004 připravený olomouckou redakcí v čele s Víťou Maryškou měl dokonce vůbec poprvé barevnou obálku, ale ve finále, soudím, přispělo toto roztříštění redakcí k zániku celého Zpravodaje.

V době hledání, jak dál se Zpravodajem, byl navázán kontakt s Richardem Vyškovským ml. a jeho firmou ERKOtyp, který projevil zájem o spoluúčast na tvorbě a výrobě ZCPM včetně jeho šíření v rámci své distribuční sítě. Zpravodaj by získal kvalitní grafiku a barevnou obálku ve stylu polské Kartonówky, dostal by se k širší veřejnosti – leč, zůstalo jen u nápadu, nákladný projekt nakonec nebyl realizován.

2005: finále

V průběhu roku 2004 začalo být zjevné, že v době tepajícího internetu a okamžitých informací začíná být tištěný Zpravodaj vycházející jednou za kvartál médiem již zbytnělým, málo akčním a neschopným přinést aktuality či rychlé reakce. K tomu médiem velmi pracným a nákladným. V úvodníku ZCPM 1/2004 Václav píše: „… lze předpokládat, že informační hodnota Zpravodaje bude ustupovat z důvodu časového zpoždění ve prospěch internetu …“, načež uvádí tehdy funkční, dnes už neexistující www-stránky CPM.

Důkazem síly internetu byla www-stránka Miry Gabriela papermodel.cz. Mira zkraje nového tisíciletí provozoval tento první český, ryze papírácký web a začal vlastně suplovat Zpravodaj. Jeho „Papírové noviny“ byly velmi navštěvované a jistě jsem nebyl sám, kdo každé ráno po spuštění počítače si jako jednu z prvních věcí otevřel právě Mirův web, očekávaje zajímavosti, novinky a polemiku v jeho diskusním fóru. To byl po několik let ranní rituál pro papírové fandy v ČR i SR.

CPM mělo na sklonku existence Zpravodaje 77 členů a 7 aktivnějších klubů – hodně šťastných sedmiček, zdálo by se. Těmi kluby (pořádajícími papírové výstavy a soutěže) byly: AVZO Neratovice, Delfín Prostějov, Golden Apollo (Praha), Lužánky Brno, Red Wings Dubenec, Warrior Olomouc a YMCA Ostrava.

Pro předsednictvo a vůbec výkonné členy začalo být velmi demotivující, že v řadách členské základny CPM byla spousta naprosto pasivních členů, kteří nechodili na papírácké akce a nijak se nepodíleli na činnosti Centra. Obrazem tohoto jevu byla tristní účast na Setkáních členů. Tito pasivní členové dostali nelichotivé přízvisko „gaučovníci“, lidé sedící doma na gauči a jen pasivně přijímající výhody členů CPM.

Pokud sečteme výše uvedené negativní tendence, nákladnost Zpravodaje (tisk a distribuce v podstatě vyčerpaly finanční možnosti sdružení) nástup internetu a celkovou únavu aktivních členů ze vší té „úředničiny“, vyjde nám jediné – a to se také stalo – Zpravodaj zanikl.

A zazvonil zvonec… nebo jen nůžky o skalpel?

Úplně posledním vydáním Zpravodaje bylo číslo 4/2005 připravené brněnskou redakcí na konci listopadu 2005. Na posledním Setkání členů v Ostravě dne 1. 10. 2005 padlo rozhodnutí o konci papírového Zpravodaje a jeho náhradě internetovou stránkou CPM a uvažovaným diskusním fórem, které by bylo daleko pružnější a více interaktivní pro všechny členy CPM i další zájemce o papírové modelářství.

Otovi „Berniemu“ a Zdeňkovi „Mamutíkovi“ Herzigovi z Brna tak zbyl poslední úkol, vydat závěrečný Zpravodaj – a ten skončil tak, jak před devíti lety začal – jako pouhý jediný složený list papíru (přidány byly ale vystřihovánky betlémku a Octavie, viz výše). Brněnská redakce se loučí a to do doby, než se potkáme na diskusním fóru cpm.cz. Na této doméně ale fórum nevzniklo, CPM zakoupilo doménu obecnější, papirovemodelarstvi.cz, a od února 2006 na ní funguje diskusní fórum papírových modelářů dodnes. S původním CPM, které stále existuje, nemá ale toto fórum společného již téměř nic, žije samostatným životem.

Občanské sdružení CPM je (do jisté míry) funkční dodnes, především díky nezničitelnému Milanovi Tesařovi, který jej kdysi založil a který je stále jeho přirozeným předsedou. Ovšem pokud jde o aktivity sdružení, je jich neskonale méně než před lety, www-stránka CPM už dávno neexistuje, žádné komise se nescházejí, rozhodčí se neškolí, redakční rada vystřihovánek při časopise ABC se už dávno rozpadla… kdysi to vše šlo – asi to souviselo s tou prvotní nadšenou dobou a jistěže i našimi mladšími léty. CPM ale stále drží určitou záštitu nad papíráckými akcemi a podniky a členům přináší drobné výhody.

Zpravodaj CPM byl ojedinělým pokusem úzce specializovaných, tedy papírových modelářů mít svou vlastní tribunu, vlastní časopis. Papírové modelářství je ve srovnání např. s plastikovým nebo RC-modelářstvím takovou Popelkou – vždy bylo a patrně vždy bude, není to prostě takový business, jaký nesou stavebnice uvedených dvou oborů.

Rodina papírových modelářů je poměrně velká, což vidíme na větších papíráckých akcích i na diskusních fórech, ale zřejmě stále příliš malá na to, aby uživila stálý časopis. Nemluvě o internetu, který tiskovinám tvrdě konkuruje.

Přesto, že příprava Zpravodaje byla pro zúčastněné častokrát zničující, vzpomínám na tu dobu rád. Existovalo něco, co mělo opravdu hodnotu a náplň.

Cituji Miru Gabriela: 
Díky (původnímu) CPM vznikly v oboru papírové modelařiny kontakty a známosti mezi osobami podobně postiženými, mezi autory, vydavateli, modeláři, sběrateli, nadšenci a organizátory, díky nimž vznikla dlouhá řada nápadů, projektů, klubů, výstav a soutěží a také… papírových modelů. Zpravodaj a CPM byly tím prvním, co začalo tyto lidi spojovat napříč celou republikou – díky nim se o sobě začali dozvídat, sdružovat, vymýšlet, realizovat…

Stalo by se tak určitě i bez ZCPM, jen trochu později a jinak. A pro plno věcí třeba už ne v tu správnou dobu.

Takže, Vašku J., Miro G., Víťo M., Pepo K., Michale K., Franto P., Jirko V., Honzo L., Oto B., Zdeňku H., Růži & Pavle Š. a především Milane Tesaři (a určitě jsem na několik dalších NEgaučovníků zapomněl) – díky za bezva práci a fajn dobu!

-StF-, červen 2013,
s decentní korekcí a laskavým shlédnutím Miry Gabriela, Milana Tesaře, Víti Maryšky, Vaška Jančaty a Oty Bernreitera – děkuji!